Otázka
Odpověď
Trpím depresí
3.5.2002 9:36:29 zuzana
Vážená paní doktorko!
Nevím , kde začít, ale asi od toho, že mám čtyřměsíční miminko, po kterém jsem toužila. Mé těhotenství proběhlo docela klidně po zdravotní stránce i samotný porod byl bez komplikací. Musím ale říci , že mě ke konci těhotenství velice stresovali tcháni, kteří se snažili neustále něco organizovat.Rovněž v šestinedělí trochu necitelně zasahovali do našeho soukromí. To se naštěstí vše vyřešilo k oboustranně spokojenosti.Rovněž se svými rodiči jsem neměla úplně vyřešený vztah, poněvadž ti mě asi lO let zatěžovali tím že se neustále hádali, kvůli otcově milence a matka , která to nunesla si ze mě udělala důvěrnici, aniž bych já sama chtěla. Šestinedělí jsem až na pár plačtivých chvil prožila docela v pohodě, dokonce jsem začala zase sportovat pravidelně každý týden. 8. týden po porodu se však náhle dostavil nevysvětlitelný smutek, nezájem o nic a strach z toho , že jsem nemocná, přitom v rodině široko daleko žádné psychické onemocnění nebylo. Navštívila jsem psychiatra, který mi řekl že se jedná o poporodní blues. Po té jsem se docela uklidnila a začala zase normálně fungovat. Dceru mám hrozně ráda, snažím se jí max. věnovat. Teď má 4 měsíce a já začínám mít znovu pocit, že mě to doma nebaví, že mě to tak docela nenaplňuje, někdy bývám smutná a musím si neustále hledat nějakou činnost abych se zabavila. Mám strach aby se u mně nerozvinula nějaká deprese, protože jsem zdravotník a ti jsou většinou nejvíc úzkostní.
Nevím , kde začít, ale asi od toho, že mám čtyřměsíční miminko, po kterém jsem toužila. Mé těhotenství proběhlo docela klidně po zdravotní stránce i samotný porod byl bez komplikací. Musím ale říci , že mě ke konci těhotenství velice stresovali tcháni, kteří se snažili neustále něco organizovat.Rovněž v šestinedělí trochu necitelně zasahovali do našeho soukromí. To se naštěstí vše vyřešilo k oboustranně spokojenosti.Rovněž se svými rodiči jsem neměla úplně vyřešený vztah, poněvadž ti mě asi lO let zatěžovali tím že se neustále hádali, kvůli otcově milence a matka , která to nunesla si ze mě udělala důvěrnici, aniž bych já sama chtěla. Šestinedělí jsem až na pár plačtivých chvil prožila docela v pohodě, dokonce jsem začala zase sportovat pravidelně každý týden. 8. týden po porodu se však náhle dostavil nevysvětlitelný smutek, nezájem o nic a strach z toho , že jsem nemocná, přitom v rodině široko daleko žádné psychické onemocnění nebylo. Navštívila jsem psychiatra, který mi řekl že se jedná o poporodní blues. Po té jsem se docela uklidnila a začala zase normálně fungovat. Dceru mám hrozně ráda, snažím se jí max. věnovat. Teď má 4 měsíce a já začínám mít znovu pocit, že mě to doma nebaví, že mě to tak docela nenaplňuje, někdy bývám smutná a musím si neustále hledat nějakou činnost abych se zabavila. Mám strach aby se u mně nerozvinula nějaká deprese, protože jsem zdravotník a ti jsou většinou nejvíc úzkostní.
V její náručí
