Rozejít se nebo ne

Vážená paní doktorko, již si nevím rady a proto se zkouším zeptat i zde na této stránce:Před dvěma lety jsem se seznámila se svým přítelem a začali jsme společně žít. Podotýkám, že oba jsme rozvedení, pečujeme společně o mého 14 letého syna , partner má dvě, již zletilé děti. Se svým synem jsem měla již od dětství problémy spojené s poruchou tzv. LMD , zřejmě víte jak těžké je takové dítě vychovávat a kolik trpělivosti musí rodič mít. Bohužel první problémy v našem vztahu se objevily právě z důvodu odlišného názoru na výchovu. I když jsem partnerovi vše vysvětlila, docházelo často kvůli tomuto k velkým hádkám, které jsem velmi těžce nesla a rovněž i syn. V současné době je situace taková, že syn přítele nemá rád , hádky i když už nejsou jen na téma výchova, ale objevily se i jiné příčiny, přetrvávají, a tak jak jsme ještě v minulosti dokázali oba přeci jenom některé problémy vyřešit v klidu, dnes již ani sebemenší problém v klidu vyřešit nelze. Časté neúnosné hádky, osočování, urážky a výčitky jsou příčinou mého stavu ve kterém jsem ted. Při některých hádkách dokonce sáhnu po alkoholu protože se mi otupí mozek a nemusím partnerovo výčitky poslouchat a nedokážu se tak na ně soustředit - je to takový zkrat nebo já nevím jak bych to nazvala. Vždy jsem byla celkem vyrovnaná , přátelská .V poslední době se nemohu ale vůbec na nic soustředit, hned se rozpláču, nemohu spát, jsem úzkostlivá, při hádce jsem histerická až agresivní, to podle stupně hádky. Vůbec z ničeho nemám radost, ani z návratu domů, radši mlčím, abych nevyvolávala důvody k diskuzi a potažmo k možné hádce. Zjišťuji ale více a více, že s partnerem nemohu být, neboť pro rozdílnost povah a názorů nedokážeme nic v klidu vyřešit. Partnerovi jsem o tom vše řekla, také o tom, že už jsem na něho alergická, že už takový vztah dál nezvládnu. Je mi z toho všeho smutno, protože jinak je partner velmi hodný, pozorný a pracovitý člověk, má mě moc rád, což mu věřím, ale nedokážu s ním jednat tak abychom se nepohádali a neosočovali. Často přemýšlím o tom, že je chyba ve mě, že bych se měla obrátit na psychologa, terapeuta, možná že by mi to pomohlo. Ale po pravdě řečeno ani nevím, jak se k tomu postavit, rozejít se s partnerem nebo hledat ještě další cestu jak si rozumět? Děkuji za odpověď a Váš čas