Otázka
Odpověď
Re: Protesty v bazénku
1.9.2002 22:17:29 Mgr. Blanka Sudíková
Zdravím Vás,
odpověď na Váš dotaz je velmi těžká. Potřeboval bych malou vidět, leč to je nemožné a tak Vám pošlu pár témat k zamyšlení.
- velmi důležité je ve vodě rozpoložení maminky a její jistota
- další jistotou by měla být instruktorka, ke které určitě máte důvěru. I ona by se neměla nechat znejistět reakcí děťátka. Myslím, že když se člověk naladí na děťátko,tak pozná, o čem jeho pláč je:
1. Špatné naladění či vyspinkání (mockrát se mi stalo, že i přes protesty jsme dítě (do jednoho roku věku, pak je vše jinak) potopili a ono se potom zklidnilo a dokonce se začalo i usmívat. Byla jsem tenkrát, když se nám to stalo poprvé, hodně překvapená. Nikdy by mě to nenepadlo. Zde ještě jednou zdůrazním přesvědčení maminky. Měla by to dělat pouze, když to tak opravdu cítí. Bojí-li se, je lepší zvolit jiný postup.
2. Přirozeně líná povaha děťátka a nechuť k námaze. Zase zde záleží, co vlastně maminka chce a jak se dokáže na dítě naladit.
3. Oslabené tělíčko (zoubky, bříško, teplotka, změny tlaku atd.)
4. Hluk, děti, kolektiv...
Tak abych to shrnula.
Důvodů, proč děťátko není spokojené můžeme najít milióny. Někdy mám pocit, že neděláme nic jiného, než že děti omlouváme. Jak z toho ven?
- zkuste jít do bazénu úplně sami a koncentrovat se sami na sebe. Užijte si to, a zkuste neočekávat vůbec nic.
- vemte s sebou tatínka, sourozence.
- zkuste malé nedat najevo, že Vás její rozmrzelost dostává a dělejte, jako by nic. Děti velmi rádi využívají přílišné chlácholení k manipulaci s rodiči.
- může si před ní zaplavtat sama a velmi pomáhá společné potápění, toto bych zkusila určitě jako první!!!! Zkuste, aby potápění bylo co nejplynulejší a nejpřirozenější a hlavně, by malá neměla cítit, že je to něco neobvyklého a zvláštního.
- pokud je to pro Vás schůdné, vydržte!!!!! Za pár lekcí už bude vše bezva a Vy budete mít návštěvu bazénu na několik let v týdenním rozvrhu.
Držím Vám palečky a doufám, že moje povídání je pro Vás nyní již zcela zbytečné.
Blanka-Plaváček
odpověď na Váš dotaz je velmi těžká. Potřeboval bych malou vidět, leč to je nemožné a tak Vám pošlu pár témat k zamyšlení.
- velmi důležité je ve vodě rozpoložení maminky a její jistota
- další jistotou by měla být instruktorka, ke které určitě máte důvěru. I ona by se neměla nechat znejistět reakcí děťátka. Myslím, že když se člověk naladí na děťátko,tak pozná, o čem jeho pláč je:
1. Špatné naladění či vyspinkání (mockrát se mi stalo, že i přes protesty jsme dítě (do jednoho roku věku, pak je vše jinak) potopili a ono se potom zklidnilo a dokonce se začalo i usmívat. Byla jsem tenkrát, když se nám to stalo poprvé, hodně překvapená. Nikdy by mě to nenepadlo. Zde ještě jednou zdůrazním přesvědčení maminky. Měla by to dělat pouze, když to tak opravdu cítí. Bojí-li se, je lepší zvolit jiný postup.
2. Přirozeně líná povaha děťátka a nechuť k námaze. Zase zde záleží, co vlastně maminka chce a jak se dokáže na dítě naladit.
3. Oslabené tělíčko (zoubky, bříško, teplotka, změny tlaku atd.)
4. Hluk, děti, kolektiv...
Tak abych to shrnula.
Důvodů, proč děťátko není spokojené můžeme najít milióny. Někdy mám pocit, že neděláme nic jiného, než že děti omlouváme. Jak z toho ven?
- zkuste jít do bazénu úplně sami a koncentrovat se sami na sebe. Užijte si to, a zkuste neočekávat vůbec nic.
- vemte s sebou tatínka, sourozence.
- zkuste malé nedat najevo, že Vás její rozmrzelost dostává a dělejte, jako by nic. Děti velmi rádi využívají přílišné chlácholení k manipulaci s rodiči.
- může si před ní zaplavtat sama a velmi pomáhá společné potápění, toto bych zkusila určitě jako první!!!! Zkuste, aby potápění bylo co nejplynulejší a nejpřirozenější a hlavně, by malá neměla cítit, že je to něco neobvyklého a zvláštního.
- pokud je to pro Vás schůdné, vydržte!!!!! Za pár lekcí už bude vše bezva a Vy budete mít návštěvu bazénu na několik let v týdenním rozvrhu.
Držím Vám palečky a doufám, že moje povídání je pro Vás nyní již zcela zbytečné.
Blanka-Plaváček
V její náručí
