Strašně moc chci miminko

Dobrý den, jsem moc ráda, že jsem narazila na tyhle stránky, kde mi jak doufám můžete poradit. Můj problém je následující. S manželem jsem strašně moc dlouho plánovala miminko. Pořád jsem to kvůli podnikání oddalovala. Pak jsem se začala připravovat - musím po pravdě říci až příliš. Dokonce jsem si nechala vystavit svůj kalendář plodných dní od astrologa. Ten mi dal tři termíny. Manžel to bral také vážně, dokonce si vyjednal na "onu dobu plánovaného početí" volno v práci. Můj problém nastal, když dva měsíce před tímhle termínem mi obvodní doktor diagnostikoval depresi. Začala jsem trpět nevyslovitelnou úzkostí a strachem ze smrti, strachem abych otěhotněla, aby to dítě nebylo postižené atd. Beru léky deprex jednu ráno. Pochopila jsem, že už to nemůžu všechno tak do detailů plánovat a že to budu muset nechat příště na náhodě. Po měsíci jsem šla za doktorem, aby mi prášky vysadil, ale dozvěděla jsem se, že je budu muset brát alespoň rok až dva. To byla pro mně velká rána a já se doslova sesypala. Začala jsem mít psychosomatické projevy - například mi dost často bolí na hrudi a mám takové špatné myšlenky. Hodně mi v tom pomáhá manžel, ale můj problém je, že se sama před sebou stydím, že beru prášky na nervy. Paní doktorko, já bych chtěla strašně moc otěhotnět, přeci jenom je mi už 28 let a vím, že to nevyjde hned, jenže musím brát ty léky. Z jedný strany chci být zodpovědná matka a opravdu počít dítě, až budu v pořádku, ale z druhé strany mám v sobě strašný strach, že to třeba nikdy nebude!!! Je to věc, která mi teď v poslední době moc straší, co když už budu muset brát ty léky celý život a nebudu moci mít dítě nikdy?
Na mimčo jsem se připravovala skoro tři roky a myslím, že kdybych otěhotněla, tak se mi vše vyřeší a budu klidná a hlavně šťastná. Netroufám si ale ty prášky vysadit a tak už nevím co dál. Třeba v supermarketu jedu s nákupním vozíkem a přistihnu se při myšlence, že vlastně vozím kočárek a strašně se mi to líbí, už bych se chtěla o někoho starat. Myslíte, že jsem blázen, nebo jsou to ty biologické hodiny???? Manžel říká, že prostě chvíli počkáme a až budu o.k. tak to dítě budem mít, jenže já už nechci čekat, ono se řekne chvíli, ale co když to bude rok nebo dva a mně už bude třicet.
Omlouvám se,že ten můj dotaz je tak dlouhý, nějak jsem to ze sebe potřebovala dostat. Děkuji Markéta