Otázka
Odpověď
Smrt dítěte
15.11.2002 6:08:53 Lucka,27let
Vážená paní doktorko,
dovoluji se na Vás obrátit s mým velkým problémem. Po dlouhodobé snaze otěhotnět se to na jaře tohoto roku podařilo a koncem září se mi narodil krásný chlapeček. Vše bylo v pořádku. Po třech dnech v nemocnici se ale synův zdravotní stav zhoršoval a byla u něj zjištěna srdeční vada na kterou po dvanácti dnech zemřel. Byla to pro mne i manžela obrovská rána a do dnešní doby jsme se z toho nevzpamatovali. Chodíme oba ke stejné psycholožce - ke které jsem chodila už v průběhu těhotenství a moc mi pomohla. Bohužel se začínají naprosto zhoršovat vztahy mezi mnou a manželem. Nejsme schopni se se smrtí našeho dítěte vypořádat. Navíc já velice těžce nesu, že se do našeho vztahu dostal někdo třetí(psycholožka). Po celou dobu se snažím, abych o manželovi před ní neříkala nic co by mu mohlo být nepříjemné. Včera jsem ale od ní přišla naprosto zničená, protože mi po celou dobu taktně "vyčítala" věci, které manželovi na mě vadí. Byla jsem z toho zničená a manžel mi potom doma říkal, něco málo o tom, co jí řekl. Propadla bych se hanbou nejraději do země, protože je to dle mého názoru příliš osobní. Nejsem na to připravená, protože se snažím vypořádat se smrtí syna a nemám sílu na osobní spory. Cítím, že tato situace se pro mne stává nekontrolovatelnou. Chtěla jsem nějaké léky na uklidnění, ale paní doktorka mi stále říká, že jsem dost silná, abych to zvládla i bez nich. Nevím na kolik jsem silná, ale mám pocit, že jsem na dně. Dovolila bych si Vás požádat o radu, co mám dělat? Nechci měnit psychologa, ale zároveň cítím, že je to momentálně pro mne málo. Myslíte si, že by bylo možné navštívit psychiatra a po nějaké medikamentózní léčbě se opět vrátit k psycholožce?
dovoluji se na Vás obrátit s mým velkým problémem. Po dlouhodobé snaze otěhotnět se to na jaře tohoto roku podařilo a koncem září se mi narodil krásný chlapeček. Vše bylo v pořádku. Po třech dnech v nemocnici se ale synův zdravotní stav zhoršoval a byla u něj zjištěna srdeční vada na kterou po dvanácti dnech zemřel. Byla to pro mne i manžela obrovská rána a do dnešní doby jsme se z toho nevzpamatovali. Chodíme oba ke stejné psycholožce - ke které jsem chodila už v průběhu těhotenství a moc mi pomohla. Bohužel se začínají naprosto zhoršovat vztahy mezi mnou a manželem. Nejsme schopni se se smrtí našeho dítěte vypořádat. Navíc já velice těžce nesu, že se do našeho vztahu dostal někdo třetí(psycholožka). Po celou dobu se snažím, abych o manželovi před ní neříkala nic co by mu mohlo být nepříjemné. Včera jsem ale od ní přišla naprosto zničená, protože mi po celou dobu taktně "vyčítala" věci, které manželovi na mě vadí. Byla jsem z toho zničená a manžel mi potom doma říkal, něco málo o tom, co jí řekl. Propadla bych se hanbou nejraději do země, protože je to dle mého názoru příliš osobní. Nejsem na to připravená, protože se snažím vypořádat se smrtí syna a nemám sílu na osobní spory. Cítím, že tato situace se pro mne stává nekontrolovatelnou. Chtěla jsem nějaké léky na uklidnění, ale paní doktorka mi stále říká, že jsem dost silná, abych to zvládla i bez nich. Nevím na kolik jsem silná, ale mám pocit, že jsem na dně. Dovolila bych si Vás požádat o radu, co mám dělat? Nechci měnit psychologa, ale zároveň cítím, že je to momentálně pro mne málo. Myslíte si, že by bylo možné navštívit psychiatra a po nějaké medikamentózní léčbě se opět vrátit k psycholožce?