Otázka
Odpověď
Re: Odmítání a vzdor při plavání
14.3.2003 16:38:40 Mgr. Blanka Sudíková
Milá Pavlo,
moc Vám to nezávidím a sama nevím, kde začít. Nechci hodnotit práci jiných, taky nejsem bez viny.
Potřebujete cítit podporu instruktorky a být v bezpečí. Jinak se bude vzdor malého prohlubovat, protože ucítí tlak a váš neklid. Takže fakt nevim, kdybyste zde chtěla zůstat, asi by bylo fajn si promluvit s instruktorkou a popřípadě ještě s její vedoucí, aby Vám oni navrhly řešení. Kdyby ani to nepomohlo, šla bych ještě výš až k té úplně nejhlavnější. Asi by bylo i vhodné opravdu změnit instruktorku, protože ostatní rodiče budou reagovat tak, jak to dovolí instruktorka. Vy se potřebojete cítit dobře a pak se teprve dá pracovat s Vaším malým. Ať křičí, proč ne, jen by měl vědět, že mu křik brání v hraní. Taky bych klidně zapojila tatínka ať si to užijou sami.
Popíšu Vám situaci tak, jak ji cítim já. Snažím se navázat kontakt s dítětem, když mě k němu maminka pustí, navážu s ním oční kontakt a cítím, že mě vnímá, můžu využít své "učitelké" autority a vymezit mu mantinely. Dítě potřebuje cítit moji rozhodnost a jistotu, a v té chvíli mu řeknu, že se může vztekat, ale ve hře to nejde a až si bude chtít hrát, budu ráda, když se přidá. Maminku pošlu si zaplavat a zapotápět, dítě sedí na břehu a já stojím u něj, ale nehučím do něj. Děti jsou opičky, dělají to, co děláme my a tak mu to za chvilu nedá a bude chtít dělat to, co mamka. Snažím se v této chvíli s dětma hodně hrát a několikrát ho vyzvu, jestli už je připraven. Jestli vůbec nechce nevadí, při odchodu z bazénu mu zamávám a řeknu mu, že se na něj budu těšit a snažím se všemožně přesvědčit maminku, aby vydržela, že to přejde. Ostatní maminky chápou situaci, protože to samé se za chvilku může přihodit i jim.
Píšu vám to proto, abyste se na situaci podívala i z jiné stránky a opravdu vydržela. Bazén má být pro vás radost, ale i v přírodě přijde občas bouřka. Malej si potřebuje vyzkoušet spoustu situací a emocí a na nás dospělých záleží, jak se k nim postavíme a jak je vyřešíme. To je pro něj škola a tak zkuste mít srdíčko otevřené, na nikoho se nezlobte a berte tuto situaci jako zkoušku. Určitě ji zvládnete, ale nebojte, malej si zase vymyslí něco jiného.
Držím palečky a mějte se bezva
Blanka-Plaváček
moc Vám to nezávidím a sama nevím, kde začít. Nechci hodnotit práci jiných, taky nejsem bez viny.
Potřebujete cítit podporu instruktorky a být v bezpečí. Jinak se bude vzdor malého prohlubovat, protože ucítí tlak a váš neklid. Takže fakt nevim, kdybyste zde chtěla zůstat, asi by bylo fajn si promluvit s instruktorkou a popřípadě ještě s její vedoucí, aby Vám oni navrhly řešení. Kdyby ani to nepomohlo, šla bych ještě výš až k té úplně nejhlavnější. Asi by bylo i vhodné opravdu změnit instruktorku, protože ostatní rodiče budou reagovat tak, jak to dovolí instruktorka. Vy se potřebojete cítit dobře a pak se teprve dá pracovat s Vaším malým. Ať křičí, proč ne, jen by měl vědět, že mu křik brání v hraní. Taky bych klidně zapojila tatínka ať si to užijou sami.
Popíšu Vám situaci tak, jak ji cítim já. Snažím se navázat kontakt s dítětem, když mě k němu maminka pustí, navážu s ním oční kontakt a cítím, že mě vnímá, můžu využít své "učitelké" autority a vymezit mu mantinely. Dítě potřebuje cítit moji rozhodnost a jistotu, a v té chvíli mu řeknu, že se může vztekat, ale ve hře to nejde a až si bude chtít hrát, budu ráda, když se přidá. Maminku pošlu si zaplavat a zapotápět, dítě sedí na břehu a já stojím u něj, ale nehučím do něj. Děti jsou opičky, dělají to, co děláme my a tak mu to za chvilu nedá a bude chtít dělat to, co mamka. Snažím se v této chvíli s dětma hodně hrát a několikrát ho vyzvu, jestli už je připraven. Jestli vůbec nechce nevadí, při odchodu z bazénu mu zamávám a řeknu mu, že se na něj budu těšit a snažím se všemožně přesvědčit maminku, aby vydržela, že to přejde. Ostatní maminky chápou situaci, protože to samé se za chvilku může přihodit i jim.
Píšu vám to proto, abyste se na situaci podívala i z jiné stránky a opravdu vydržela. Bazén má být pro vás radost, ale i v přírodě přijde občas bouřka. Malej si potřebuje vyzkoušet spoustu situací a emocí a na nás dospělých záleží, jak se k nim postavíme a jak je vyřešíme. To je pro něj škola a tak zkuste mít srdíčko otevřené, na nikoho se nezlobte a berte tuto situaci jako zkoušku. Určitě ji zvládnete, ale nebojte, malej si zase vymyslí něco jiného.
Držím palečky a mějte se bezva
Blanka-Plaváček
V její náručí
