Otázka
Odpověď
Re:Nevěra partnera
18.3.2003 6:53:40 petr
Milá paní Veroniko,
Váš příběh ze mě vyrazil po prvním čtení: UUUUUFFF!
To jen ta tíha, kterou jste na sebe vzala a která čišela z vašeho psaní, ze mě vyrazila proud vzduchu, že by sfouk Etnu. a já si vskutku přál, abyste podobné UUUUUFFFF ze sebe varazila i Vy a jedním dechem sfoukla všechny Etny svých za kterých se line láva Vaeho trápení. Ale zase tak lehké to nebude... Je moc fajn, že jste našla v sobě sílu dát manželovi prostor a čas k tomu, aby vše zvážil, ale není toho "volna" až příliš? My mužští jsme lenory líné, a z toho Vašeho příběhu mám pocit, že Vy jste se za svého manžela trápila víc, než on sám svým problémem s nevěrou. Neboť jeho nevěra je JEHO problém! A vy se přeci nebudete se svým manželem bavit o jeho přítelkyni! Váš problém je: Vyrovnat se s faktem, že Vaše představa manželství byla iluzí a je zbořená, že Váš manžel je v reálu jiný člověk, než ten, s kým jste chtěla žít a myslela jste, že žijete. Proto ty obavy z budoucnosti: Nestane se to znovu? není se mnou jen proto, že nemůže být s ní? ... Věřím v to, že každý problém má řešení, jenom občas jej neznáme. Takže, bojíte-li se budoucnosti, vězte, že není čeho, boudoucnost totiž ještě není, stejně jako minulost už není, protože již proběhla. A nelze se bát věcí, které neexistují... Takže, pokud se něčeho bojíte, je to něco, co právě teď obývá Vaši masl. co právě teď existuje a to můžete měnit jednak změnou svého chování (což správně děláte: zaměřit se na sebe, kadeřník, volný čas apod.), jednak změnou pohledu na to, co se děje. Uvědomte si, kdo je ten, "kdo to nezvládl", kdo utekl od jednoho vztahu druhému, kdo se nedokázal rozhodnout, kdo nezvládl svou maželskou a rodinnou roli. Jste to snad Vy? A kdo je ten, kdo hledal řešení, kdo se nevzdal, kdo nabízel pomoc, kdo hledal pochopení? Je to snad Váš manžel? Po všem tom vyčkávání je dobré něco udělat. První zásada samuraje je: Chovat se neočekávaně. A druhá zní: Chovej se tak, až na soupeře dopadnou následky jeho jednání. Myslím, že je na čase, aby manžel pocítil, že jste bytost, která má hranice své hrdosti a také to, že od svého manžela vyžadujete kus chlapa, minimálně rozhodnost. Kristus říkal: udeří-li tě po jedné tváři, nastav jemu druhou. Ale dozajista tím nemínil, abychom se nechali lískat zprava zleva. Pokud někomu nabízíme tvář smíru a pochopení, a přesto nás udeří, máme právo a snad i povinnost, ukázat mu svou druhou tvář, do té doby skrytou. Tvář odhodlanou, energickou a razantní. Milá Veroniko, přejiVašim dětem odhodlanou matku a Vašemu manželovi přeji manželku, která po něm bude vyžadovat, aby se konečně choval jako chlap.
Hroší kůži v těžkých dnech
Petr Hroch
Váš příběh ze mě vyrazil po prvním čtení: UUUUUFFF!
To jen ta tíha, kterou jste na sebe vzala a která čišela z vašeho psaní, ze mě vyrazila proud vzduchu, že by sfouk Etnu. a já si vskutku přál, abyste podobné UUUUUFFFF ze sebe varazila i Vy a jedním dechem sfoukla všechny Etny svých za kterých se line láva Vaeho trápení. Ale zase tak lehké to nebude... Je moc fajn, že jste našla v sobě sílu dát manželovi prostor a čas k tomu, aby vše zvážil, ale není toho "volna" až příliš? My mužští jsme lenory líné, a z toho Vašeho příběhu mám pocit, že Vy jste se za svého manžela trápila víc, než on sám svým problémem s nevěrou. Neboť jeho nevěra je JEHO problém! A vy se přeci nebudete se svým manželem bavit o jeho přítelkyni! Váš problém je: Vyrovnat se s faktem, že Vaše představa manželství byla iluzí a je zbořená, že Váš manžel je v reálu jiný člověk, než ten, s kým jste chtěla žít a myslela jste, že žijete. Proto ty obavy z budoucnosti: Nestane se to znovu? není se mnou jen proto, že nemůže být s ní? ... Věřím v to, že každý problém má řešení, jenom občas jej neznáme. Takže, bojíte-li se budoucnosti, vězte, že není čeho, boudoucnost totiž ještě není, stejně jako minulost už není, protože již proběhla. A nelze se bát věcí, které neexistují... Takže, pokud se něčeho bojíte, je to něco, co právě teď obývá Vaši masl. co právě teď existuje a to můžete měnit jednak změnou svého chování (což správně děláte: zaměřit se na sebe, kadeřník, volný čas apod.), jednak změnou pohledu na to, co se děje. Uvědomte si, kdo je ten, "kdo to nezvládl", kdo utekl od jednoho vztahu druhému, kdo se nedokázal rozhodnout, kdo nezvládl svou maželskou a rodinnou roli. Jste to snad Vy? A kdo je ten, kdo hledal řešení, kdo se nevzdal, kdo nabízel pomoc, kdo hledal pochopení? Je to snad Váš manžel? Po všem tom vyčkávání je dobré něco udělat. První zásada samuraje je: Chovat se neočekávaně. A druhá zní: Chovej se tak, až na soupeře dopadnou následky jeho jednání. Myslím, že je na čase, aby manžel pocítil, že jste bytost, která má hranice své hrdosti a také to, že od svého manžela vyžadujete kus chlapa, minimálně rozhodnost. Kristus říkal: udeří-li tě po jedné tváři, nastav jemu druhou. Ale dozajista tím nemínil, abychom se nechali lískat zprava zleva. Pokud někomu nabízíme tvář smíru a pochopení, a přesto nás udeří, máme právo a snad i povinnost, ukázat mu svou druhou tvář, do té doby skrytou. Tvář odhodlanou, energickou a razantní. Milá Veroniko, přejiVašim dětem odhodlanou matku a Vašemu manželovi přeji manželku, která po něm bude vyžadovat, aby se konečně choval jako chlap.
Hroší kůži v těžkých dnech
Petr Hroch