Otázka
Odpověď
Re:Mateřská láska
3.9.2000 MUDr. Magdaléna Paulová, CSc
Otázka mne poněkud zaskočila, ale zas ne tak moc.
Je to problém spíše psychologický, což není moje parketa. Ale nabídnu vám odpověď asi neodbornou, zato z vlastní zkušenosti. I "mateřská láska" se vyvíjí a čtyři týdny je moc krátká doba. Vy vlastně ani ještě nemůžete vědět, co to mateřská láska vlastně je a kdy ji již cítíte a kdy ještě ne. Poznáte později a myslím, že je to u různých lidí za různě dlouhou dobu. Mně to trvalo něco mezi 3-5 měsíci, než jsem si po narození první dcery uvědomila, že ji najednou cítím nějak jinak, než když jsem ji porodila, a když se narodila druhá, těhotenství jsem plánovala /poprvé ne/ a skoro do půl roku jsem cítila že jsme my tři /já manžel a první dcera/ a že máme " další" dítě. Teprve pak jsem si začala uvědomovat, že i druhou dceru mám nějak " pod kůží", že ji začínám cítit stejně jako v té době tu starší. Osobně vám radím abyste se o ni svědomitě starala, tak jak jste to dělal doposud a ono to přijde nějak samo.nebylo by od věci. kdybychom se obě dozvěděly jaký názor na to má některý rozumný psycholog.
Ostatně z mé praxe na oddělení s nedonošenými dětmi se s tímto problémam setkávám dnes a denně. Některé matky nechtějí zůstat v nemocnici s nemocným nebo nedonošeným dítětem často proto, že mají "doma" starší dítě a tomu se" musejí" věnovat a k němu je to táhne. Neuvědomují si, že teď je tu už někdo jiný, kdo je v dané chvíli potřebuje víc než ten, koho už mají "pod kůží".
Zdraví M.Paulová
Je to problém spíše psychologický, což není moje parketa. Ale nabídnu vám odpověď asi neodbornou, zato z vlastní zkušenosti. I "mateřská láska" se vyvíjí a čtyři týdny je moc krátká doba. Vy vlastně ani ještě nemůžete vědět, co to mateřská láska vlastně je a kdy ji již cítíte a kdy ještě ne. Poznáte později a myslím, že je to u různých lidí za různě dlouhou dobu. Mně to trvalo něco mezi 3-5 měsíci, než jsem si po narození první dcery uvědomila, že ji najednou cítím nějak jinak, než když jsem ji porodila, a když se narodila druhá, těhotenství jsem plánovala /poprvé ne/ a skoro do půl roku jsem cítila že jsme my tři /já manžel a první dcera/ a že máme " další" dítě. Teprve pak jsem si začala uvědomovat, že i druhou dceru mám nějak " pod kůží", že ji začínám cítit stejně jako v té době tu starší. Osobně vám radím abyste se o ni svědomitě starala, tak jak jste to dělal doposud a ono to přijde nějak samo.nebylo by od věci. kdybychom se obě dozvěděly jaký názor na to má některý rozumný psycholog.
Ostatně z mé praxe na oddělení s nedonošenými dětmi se s tímto problémam setkávám dnes a denně. Některé matky nechtějí zůstat v nemocnici s nemocným nebo nedonošeným dítětem často proto, že mají "doma" starší dítě a tomu se" musejí" věnovat a k němu je to táhne. Neuvědomují si, že teď je tu už někdo jiný, kdo je v dané chvíli potřebuje víc než ten, koho už mají "pod kůží".
Zdraví M.Paulová
V její náručí
