Deprese

Dobrý den, dočetla jsem se na vašich stránkách, že stres může způsobit pozdější poruchy chování miminka. Já se všemožně snažím být v pohodě a optimistická, ale už deset měsíců se nemohu vyrovnat se smrtí tatínka a těhotenství již po dvou samovolných potratech a v mém věku (36) nemohu odkládat donekonečna, když vím, že můj žal a hrůza ze zničeného života v mé rodině přejde tak za sto let. Jen čekám, že se stane jeho narozením zázrak, jak to všichni popisují...zatím je svět pro mne beze smyslu, mám pocit , že jej porodím, aby zažívalo jednou to co my a aby taky za pár let umřelo. Jsem vyčerpaná z dennodeního brečení, ale nechci nic užívat, nikdy jsem nebyla depresivní, spíš naopak. A nyní se dovídám, že ještě máme být dále postiženi poruchou chování...? Copak se nikomu v těhotenství nepřihodí nic tragického? Jsou na to opravdu vědecké statistiky, že je zde tato souvislost..??!!Nebo je to jen nějaké doporučení?

Moc Vám děkuji za odpověď