Otázka
Odpověď
Re:Špatná komunikace s dcerou
25.5.2004 3:02:30 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
věřím, že Vás situace velmi trápí. Myslím, že se nemáte za co omlouvat, Váš příspěvek rozhodně není nijak abnormálně dlouhý. Nevím ale, jestli to vyřeším jednou poměrně krátkou odpovědí.
Zdá se, že Vaše dcerka Vás tak trošku zkouší a hlavně chce neustále upoutávat Vaši pozornost. Proto se chce nést a proto ji "bolí záda". Na fňukání a kňourání reagujte s citem, zeptejte se dcerky, co se děje, pohlaďte ji a uklidněte ji. Naopak na hysterické záchvaty spíše nereagujte, jednoduše jim nevěnujte příliš pozornosti. Pokud si chce dcera vynutit Vaši pozornost, měla by záhy zjistit, že toto není ta správná cesta.
Myslím, že Vám hodně maminek závidí to, jak dcera zvládá docházku do MŠ. To, že si nehraje se stejně starými dětmi, ale spíše se staršími, je v jejím věku poměrně obvyklé. Opravdové kamarádství se stejně starými dětmi přijde později, až tak kolem nástupu do ZŠ.
V žádném případě by jste neměla spojovat své mateřské pocity s vlastní sebedůvěrou týkající se práce. Jsou to dvě naprosto odlišné věci. Navíc jakákoli práce je pro ženu po MD možností, jak se znovu zařadit do "běžného"
života a získat zpět své zvyky, důvěru v sebe sama a radost z dobrých výsledků.
Jestliže máte pocit, že Vaše situace vyžaduje delší nebo dlouhodobější konzultaci, neváhejte a vyhledejte psychologa, který Vám jistě pomůže.
Přeji hodně vytrvalosti a spoustu hezkých chvil prožitých s dcerou.
Mgr. Jitka Jeklová
věřím, že Vás situace velmi trápí. Myslím, že se nemáte za co omlouvat, Váš příspěvek rozhodně není nijak abnormálně dlouhý. Nevím ale, jestli to vyřeším jednou poměrně krátkou odpovědí.
Zdá se, že Vaše dcerka Vás tak trošku zkouší a hlavně chce neustále upoutávat Vaši pozornost. Proto se chce nést a proto ji "bolí záda". Na fňukání a kňourání reagujte s citem, zeptejte se dcerky, co se děje, pohlaďte ji a uklidněte ji. Naopak na hysterické záchvaty spíše nereagujte, jednoduše jim nevěnujte příliš pozornosti. Pokud si chce dcera vynutit Vaši pozornost, měla by záhy zjistit, že toto není ta správná cesta.
Myslím, že Vám hodně maminek závidí to, jak dcera zvládá docházku do MŠ. To, že si nehraje se stejně starými dětmi, ale spíše se staršími, je v jejím věku poměrně obvyklé. Opravdové kamarádství se stejně starými dětmi přijde později, až tak kolem nástupu do ZŠ.
V žádném případě by jste neměla spojovat své mateřské pocity s vlastní sebedůvěrou týkající se práce. Jsou to dvě naprosto odlišné věci. Navíc jakákoli práce je pro ženu po MD možností, jak se znovu zařadit do "běžného"
života a získat zpět své zvyky, důvěru v sebe sama a radost z dobrých výsledků.
Jestliže máte pocit, že Vaše situace vyžaduje delší nebo dlouhodobější konzultaci, neváhejte a vyhledejte psychologa, který Vám jistě pomůže.
Přeji hodně vytrvalosti a spoustu hezkých chvil prožitých s dcerou.
Mgr. Jitka Jeklová