Re: Počůrávání a pobyt v nemocnici

Milá Ivano, celý příběh vašeho syna, který popisujete, na mě působí opravdu tak, že je to jeho reakce na to, co si prožil v nemocnici. Děti tak obvykle reagují. Kdo ví, jestli je to nějaký protest vůči nám rodičům a z jejich pohledu - co jsme jim to udělali, když jsme je nechali v nemocnici samotné - nebo se jim opravdu něco fyziologického stalo. Podle mého názoru je to spíše tak, že je to jejich psychická reakce na celou věc. Pokud se teď už syn chová "normálně", navrhuji napřed s ním opravdu znovu nastartovat vaši pevnou vazbu. Mazlit se, povídat si, číst si, trávit čas spolu. Mělo by to být období, kdy si nevšímáte jeho počurávání, jen ho upozorníte na to, že když se počural, tak spolu s ním půjdete pro slipy a spolu vyperete i to, co počural. Nechala bych toto období např. 14 dnů a až potom bych se asi stejným způsobem, jak jste to dělala v jeho necelých dvou letech, zaměřila na to, aby se naučil znovu zadržovat moč. Někdy i klukům pomáhá, že jdou třeba čurat s tatínkem a zkoušejí zadržovat čurání chvilku a pak čurat.
Nemějte starost, malý se určitě zase vrátí do starých kolejí. Pokud byste měla strach, že vám to např. ani po měsíci nejde, zkuste i nechat zkontrolovat paní doktorkou jeho moč, zda je všechno v pořádku.
Moc vám držím palce Ilona Špaňhelová