Otázka
Odpověď
Koktání v 6 letech
28.9.2005 21:52:11 Romana, syn 6 1/4 roku
Vážená paní doktorko,
prosím Vás o radu.
Náš syn asi ve dvou letech začal koktat. Tenkrát jsme se dostali v podstatě náhodou na logopedii, kde nám bylo řečeno, že je to asi vývojová fáze řeči a nakonec se vše upravilo. Letos v březnu začal syn koktat znovu, doufali jsme, že se vše opět upraví, ale když se to nezlepšovalo, šli jsme v červenci znovu na logopedii. Paní logopedka se synem mluvila, doporučila skládat puzzle, hrát pexeso a slova a věty říkat po slabikách a při tom ve vzduchu prstem malovat "vlnky". To nám jde naprosto dobře, nicméně syn zadrhává více než předtím (někdy sice "v duchu zavlnkuje", ale pak nahlas s tím má stejně problém).
Nevím, jestli to s tím souvisí, ale jeden čas se nám hodně v noci dost budil s pláčem, ani nevěděl, že je vzhůru, ráno si nic nepamatoval. Také přestal chtít jezdit na školky v přírodě, ačkoliv předtím se mu tam dost líbilo. Říká, že to bylo hezké, ale že se mu stýskalo a radši bude s námi doma. Nikdy předtím problémy s odloučením od nás neměl, nyní to trvá už rok a půl. Do školky nastoupil ve třech letech, naprosto bez problémů se začlenil do kolektivu. Rád zpívá, čte si, maluje, píše, sportuje, je veselý.
Teď syn nastoupil do školy, je tam spokojený, učení ho baví (alespoň to sám od sebe říká). Sice je tam chlapec, který ho již dvakrát "náhodou" uhodil, ale ten prý obtěžuje i jiné děti.
Myslíte, že si máme říct o doporučení na psychologii,nebo ještě počkat?
Jsme z toho dost nešťastní, prosíme, poraďte.
Děkuji Romana
prosím Vás o radu.
Náš syn asi ve dvou letech začal koktat. Tenkrát jsme se dostali v podstatě náhodou na logopedii, kde nám bylo řečeno, že je to asi vývojová fáze řeči a nakonec se vše upravilo. Letos v březnu začal syn koktat znovu, doufali jsme, že se vše opět upraví, ale když se to nezlepšovalo, šli jsme v červenci znovu na logopedii. Paní logopedka se synem mluvila, doporučila skládat puzzle, hrát pexeso a slova a věty říkat po slabikách a při tom ve vzduchu prstem malovat "vlnky". To nám jde naprosto dobře, nicméně syn zadrhává více než předtím (někdy sice "v duchu zavlnkuje", ale pak nahlas s tím má stejně problém).
Nevím, jestli to s tím souvisí, ale jeden čas se nám hodně v noci dost budil s pláčem, ani nevěděl, že je vzhůru, ráno si nic nepamatoval. Také přestal chtít jezdit na školky v přírodě, ačkoliv předtím se mu tam dost líbilo. Říká, že to bylo hezké, ale že se mu stýskalo a radši bude s námi doma. Nikdy předtím problémy s odloučením od nás neměl, nyní to trvá už rok a půl. Do školky nastoupil ve třech letech, naprosto bez problémů se začlenil do kolektivu. Rád zpívá, čte si, maluje, píše, sportuje, je veselý.
Teď syn nastoupil do školy, je tam spokojený, učení ho baví (alespoň to sám od sebe říká). Sice je tam chlapec, který ho již dvakrát "náhodou" uhodil, ale ten prý obtěžuje i jiné děti.
Myslíte, že si máme říct o doporučení na psychologii,nebo ještě počkat?
Jsme z toho dost nešťastní, prosíme, poraďte.
Děkuji Romana
V její náručí
