Koktání ve 3,5 letech

Dobrý den paní doktorko,

moje dcera (nyní 3,5 roku) začala před třetím rokem koktat. Zadrhával můj dědeček a zadrhávám i já. S dcerou jsem byla několikrát u logopedky, která mi sdělila, že do cca 4 let děti dechová (správně asi logopedická) cvičení, která si sama pamatuji, neprovádějí. Na návštěvu se po dohodě s ní objednám vždy, když se Anička výrazně zhorší, ale než dorazíme, je zase téměř v pořádku. Na její radu jsem ta nejjednodušší cvičení s dcerou zkoušela (vázání slov, samohlásky vyslovovat "do kruhu"), ale nejde nám to.

Dítě nenapomínám, neopravuji, vždycky čekám, až domluví, vždycky poslouchám, když mluví, mluvím na ní pomalu, nevystavuji jí emočně vypjatým situacím a k témuž se snažím přimět členy celé rodiny. Snažím se, aby měla klidné a pravidelné prostředí. Pokud někdy chci, aby se jí lépe mluvilo a aby mluvila pomaleji, na radu lékařky to svedu na sebe ("Nezlob se, já Ti špatně rozumím, zkus mi to říct pomalu...").

Učitelky ve školce si koktání nevšimly, ale slyšela jsem jí tam zadrhávat s dětmi.

Problém trvá přibližně rok, poslední asi čtyři měsíce je výrazně lepší, ale stejně zadrhávání bohužel nezmizelo. Nekoktá naštěstí tak, že by měla problém "se vůbec vymáčknout" (nevyráží obvykle obtížně slova, pokud ano, zastaví se a jako to znovu "zazpívá").

Podle vlastních zkušeností soudím, že praktiky ze cvičení je těžké v řeči použít, člověk si tím vadu jen více připomíná, je nervóznější a hůř mluví.

Ráda bych se Vás proto zeptala:
1)Mohu ještě doufat, že vada řeči dcery není zafixovaná, že sama vymizí?
2)Kdyby její koktavost přetrvala i do čtyř let, jaký byste mi doporučila postup?
3)Je vůbec možné, aby se koktavosti, např. cvičením, úplně zbavila, moc bych jí to přála?

Předem děkuji za Váš čas a za odpověď. Lenka J.