Otázka
Odpověď
Re: Školka
20.9.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den Moniko,
podle dopisu se mi zdá, že je pro Vašeho synka pobyt ve školce, kde se nutně setkává s větším množstvím „cizích lidí“, hodně náročný. Při psychické zátěži, která jde „nad“ to, co je člověk, i dospělý, schopen zvládnout, se může stát, že tělo (nezávisle na tom, co bychom chtěli, vědomě, rozumem, vůlí, co jsme schopni vyjádřit slovy) reaguje jakýmsi návratem do ranějšího vývojového stádia. Tedy, dítě, které se nepočurává, se počurávat začne, a, jak říkáte, ani o tom neví. To vývojové stádium, do kterého se dítě vrací, bylo pravděpodobně prožíváno jako bezpečnější, než to současné, kladlo menší nároky na samostatnost, péče a pozornost blízkých osob, byly v dosahu. Můžeme se celkem spolehnout na to, že tělesné projevy nelžou, a že se takto projevuje, že dítě není ještě na něco opravdu zralé. I když si třeba samo může myslet, že by to bylo pěkné.
Zkusila bych si rozhodně o tom všem se synkem popovídat, jak ho napadlo, že chtěl do školky sám…, co se pak stalo ve školce, že tam nechtěl chodit, co se mu nelíbí nebo co mu vadí, že tam nechce jíst. Důležité je dodržet neutrální tón hlasu, projevit, i vyslovit zájem, pokud dítě bude mít pocit, že mu něco vyčítáte nebo ho chcete přemlouvat, pravděpodobně se „zasekne“, a moc se toho nedovíte. Ten „rozhovor“ se může odehrávat po malých úsecích, několik dnů i déle, nějaké informace se můžete dovědět z toho, co dělá, jak se tváří…: Já nechci chodit do školky… maminko, nedávej mě tam…
Vidím, že tam nechceš, ale moc tomu nerozumím… myslíš, že bys mi uměl říci, proč tam nechceš…
Pokud syn řekne prostě, já chci být doma… můžete mu říci, že jste myslela, že bude rád s druhými dětmi, a že je možná jen potřeba, zvyknout si na nové věci, lidi…
Pak bych zkusila požádat nebo přesvědčit paní učitelku, aby Vás se synem zpočátku ve školce nechala, aby mohl chodit jen na část dopoledne, ve školkách se to tak někdy dělá, do svačiny nebo od svačiny do oběda, a počítejte s tím, že minimálně měsíc to zabere. Pokud to ve Vaší školce není obvyklé, zkuste se nenechat odbýt, v některých školkách to prostě obvyklé je, už řadu let. Není žádná hanba, když introvertněji laděné dítě se silnou citovou vazbou k rodině, potřebuje na zvyknutí v novém prostředí delší dobu.
Pokud by měl konkrétní věci, které mu vadí, a byl by schopen o nich něco říci, berte to vážně, zkuste se zeptat, jak by mu to vyhovovalo, přemýšlejte, zda Vám pro Vaše dítě taková věc vyhovuje, zkuste promluvit s paní učitelkou…
Zdůrazněte mu, že si pro něj vždycky Vy nebo někdo z rodiny přijde…
Chvalte, projevte radost, když zvládne nějaký samostatný krok…
Pokud není nutné, aby syn do školky chodil, pravděpodobně bych ho ještě nechala doma, s tím, že bych se snažila zajistit mu sociální kontakty s aspoň jedním až dvěma dětmi podobného věku, takové, že budou probíhat ve Vaší přítomnosti, v přítomnosti maminky kamaráda, můžete pozvat kamaráda samotného na návštěvu, a, pokud by syn, ve Vaší přítomnosti navázal pozitivní vztah ke kamarádově mamince, můžete se s ní dohodnout, že oba chlapce, nejprve u Vás doma chvíli pohlídá společně, později může synek sám projevit zájem, jít ke kamarádovi na návštěvu, a může tam chvíli zůstat sám… Zvolna, po malých krocích ho zkuste zvykat na společnost, na větší samostatnost…
Často ani maminky nejsou celé nadšené z toho, že dítě musí do školky, a důvody, proč je tam dávají, jsou hlavně finanční, dítě pak může cítit, že ho maminka dává do školky nerada, a to ho ještě víc znejistí. Někdy může být na místě popovídat si i s tak malým dítětem, proč chodíte do práce, na co potřebujete peníze nebo, že máte tu práci ráda a je pro Vás důležitá.
Jak už jsem mnohokrát psala, člověk a jeho životní prostředí jsou velmi složité, a v naprosté většině případů, nemívá chování, které pozorujeme, jeden konkrétní důvod. Výsledek bývá většinou podmíněn složitým vzájemným působením mnoha vlivů, okolností… Takže říci, je takový, protože byl kojen dva a půl roku, je velmi zjednodušující. Rozhodně to mohlo spolupůsobit při vytváření silné vazby, kterou má k Vám, a teď už i k dalším blízkým lidem, ale to vidím jako pozitivní. Nic to ale nemusí říkat o tom, proč nechce navazovat vztahy s novými lidmi. Tady by spíš mohlo mít vliv to, jak moc je rodina jako celek otevřena světu, zda k Vám chodí návštěvy nebo Vy někam chodíte, zda to prožíváte radostně nebo je to pro Vás spíš zdroj napětí… Ale mohou tu být i další vlivy, ke kterým by se šlo dostat až po nějakém delším rozhovoru…
Můžete zkusit vyhledat i dětského psychologa nebo poradnu pro manželství a mezilidské vztahy, adresy bývají v telefonních seznamech.
Zkuste si přečíst i starší odpovědi maminkám, jejichž děti nechtěly do školky, v seznamu starších odpovědí by měl by být i dopis jedné paní učitelky z mateřské školky, který se týkal právě zvykání dětí ve školce a moc se mi líbil.
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr.Silvie Nedvědová
podle dopisu se mi zdá, že je pro Vašeho synka pobyt ve školce, kde se nutně setkává s větším množstvím „cizích lidí“, hodně náročný. Při psychické zátěži, která jde „nad“ to, co je člověk, i dospělý, schopen zvládnout, se může stát, že tělo (nezávisle na tom, co bychom chtěli, vědomě, rozumem, vůlí, co jsme schopni vyjádřit slovy) reaguje jakýmsi návratem do ranějšího vývojového stádia. Tedy, dítě, které se nepočurává, se počurávat začne, a, jak říkáte, ani o tom neví. To vývojové stádium, do kterého se dítě vrací, bylo pravděpodobně prožíváno jako bezpečnější, než to současné, kladlo menší nároky na samostatnost, péče a pozornost blízkých osob, byly v dosahu. Můžeme se celkem spolehnout na to, že tělesné projevy nelžou, a že se takto projevuje, že dítě není ještě na něco opravdu zralé. I když si třeba samo může myslet, že by to bylo pěkné.
Zkusila bych si rozhodně o tom všem se synkem popovídat, jak ho napadlo, že chtěl do školky sám…, co se pak stalo ve školce, že tam nechtěl chodit, co se mu nelíbí nebo co mu vadí, že tam nechce jíst. Důležité je dodržet neutrální tón hlasu, projevit, i vyslovit zájem, pokud dítě bude mít pocit, že mu něco vyčítáte nebo ho chcete přemlouvat, pravděpodobně se „zasekne“, a moc se toho nedovíte. Ten „rozhovor“ se může odehrávat po malých úsecích, několik dnů i déle, nějaké informace se můžete dovědět z toho, co dělá, jak se tváří…: Já nechci chodit do školky… maminko, nedávej mě tam…
Vidím, že tam nechceš, ale moc tomu nerozumím… myslíš, že bys mi uměl říci, proč tam nechceš…
Pokud syn řekne prostě, já chci být doma… můžete mu říci, že jste myslela, že bude rád s druhými dětmi, a že je možná jen potřeba, zvyknout si na nové věci, lidi…
Pak bych zkusila požádat nebo přesvědčit paní učitelku, aby Vás se synem zpočátku ve školce nechala, aby mohl chodit jen na část dopoledne, ve školkách se to tak někdy dělá, do svačiny nebo od svačiny do oběda, a počítejte s tím, že minimálně měsíc to zabere. Pokud to ve Vaší školce není obvyklé, zkuste se nenechat odbýt, v některých školkách to prostě obvyklé je, už řadu let. Není žádná hanba, když introvertněji laděné dítě se silnou citovou vazbou k rodině, potřebuje na zvyknutí v novém prostředí delší dobu.
Pokud by měl konkrétní věci, které mu vadí, a byl by schopen o nich něco říci, berte to vážně, zkuste se zeptat, jak by mu to vyhovovalo, přemýšlejte, zda Vám pro Vaše dítě taková věc vyhovuje, zkuste promluvit s paní učitelkou…
Zdůrazněte mu, že si pro něj vždycky Vy nebo někdo z rodiny přijde…
Chvalte, projevte radost, když zvládne nějaký samostatný krok…
Pokud není nutné, aby syn do školky chodil, pravděpodobně bych ho ještě nechala doma, s tím, že bych se snažila zajistit mu sociální kontakty s aspoň jedním až dvěma dětmi podobného věku, takové, že budou probíhat ve Vaší přítomnosti, v přítomnosti maminky kamaráda, můžete pozvat kamaráda samotného na návštěvu, a, pokud by syn, ve Vaší přítomnosti navázal pozitivní vztah ke kamarádově mamince, můžete se s ní dohodnout, že oba chlapce, nejprve u Vás doma chvíli pohlídá společně, později může synek sám projevit zájem, jít ke kamarádovi na návštěvu, a může tam chvíli zůstat sám… Zvolna, po malých krocích ho zkuste zvykat na společnost, na větší samostatnost…
Často ani maminky nejsou celé nadšené z toho, že dítě musí do školky, a důvody, proč je tam dávají, jsou hlavně finanční, dítě pak může cítit, že ho maminka dává do školky nerada, a to ho ještě víc znejistí. Někdy může být na místě popovídat si i s tak malým dítětem, proč chodíte do práce, na co potřebujete peníze nebo, že máte tu práci ráda a je pro Vás důležitá.
Jak už jsem mnohokrát psala, člověk a jeho životní prostředí jsou velmi složité, a v naprosté většině případů, nemívá chování, které pozorujeme, jeden konkrétní důvod. Výsledek bývá většinou podmíněn složitým vzájemným působením mnoha vlivů, okolností… Takže říci, je takový, protože byl kojen dva a půl roku, je velmi zjednodušující. Rozhodně to mohlo spolupůsobit při vytváření silné vazby, kterou má k Vám, a teď už i k dalším blízkým lidem, ale to vidím jako pozitivní. Nic to ale nemusí říkat o tom, proč nechce navazovat vztahy s novými lidmi. Tady by spíš mohlo mít vliv to, jak moc je rodina jako celek otevřena světu, zda k Vám chodí návštěvy nebo Vy někam chodíte, zda to prožíváte radostně nebo je to pro Vás spíš zdroj napětí… Ale mohou tu být i další vlivy, ke kterým by se šlo dostat až po nějakém delším rozhovoru…
Můžete zkusit vyhledat i dětského psychologa nebo poradnu pro manželství a mezilidské vztahy, adresy bývají v telefonních seznamech.
Zkuste si přečíst i starší odpovědi maminkám, jejichž děti nechtěly do školky, v seznamu starších odpovědí by měl by být i dopis jedné paní učitelky z mateřské školky, který se týkal právě zvykání dětí ve školce a moc se mi líbil.
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr.Silvie Nedvědová