Otázka
Odpověď
Re:Vyžaduje neustálou pozornost
29.4.2009 7:07:33 Ilona Špaňhelová
Milá Lenko,
když jsem si váš mail přečetla, je pro mě otázkou, zda má malý potřebu být s vámi, hledat vás, mluvit s vámi, být prostě k vám připoutaný proto, že si je něčím nejistý a má strach anebo vás trochu manipuluje, abyste se chovala tak, jak to chce on a ne vy. Dovedete si na to odpovědět?
Podle toho, co jste napsala, jsem měla pocit, že jste mu skoro vždy vyhověla - otočila jste se k němu, mluvila s ním, přerušila hovor s jiným člověkem. Mé doporučení je - nastavte nějaký nový mantinel. Vezměte ho klidně do náruče a řekněte mu - počkej, chci říct něco tetě - a řekněte jí to a nenechejte se jím přerušit nebo zlákat do hovoru.
Vytvořte si alespoň chvíli 1x týdně, abyste se mohla věnovat sobě. Syn je stejně váš i manžela, dejte mu příležitost a vyzvedněte, jak je pro vás důležité, aby s ním byl. Že to potřebujete, aby odpoledne šel např. o víkendu jen on s malým ven a vy udělejte něco, co je vám příjemné. Nezapomeňte na to, abychom tak podporovali vaši duševní psychohygienu.
Pokud potřebujete zakřičet, zakřičte, ale ne ve směru na syna, ale jinak a jinam. Mluvte při této příležitosti vždy v 1. osobě jednotného čísla - já se zlobím, mě to štve ...
S jídlem zkuste určitě dávat malému věci do ruky, jídlo i lžíci. Zkuste dělat i to, co děláte - při povídání si u oběda mu dát také vy lžičku s jídlem do pusy. Pokud netrpí podvýživou, zřejmě bych neměla obavu v této chvíli, věřte paní doktorce, že ho má pod kontrolou.
Držím palce Ilona Špaňhelová
když jsem si váš mail přečetla, je pro mě otázkou, zda má malý potřebu být s vámi, hledat vás, mluvit s vámi, být prostě k vám připoutaný proto, že si je něčím nejistý a má strach anebo vás trochu manipuluje, abyste se chovala tak, jak to chce on a ne vy. Dovedete si na to odpovědět?
Podle toho, co jste napsala, jsem měla pocit, že jste mu skoro vždy vyhověla - otočila jste se k němu, mluvila s ním, přerušila hovor s jiným člověkem. Mé doporučení je - nastavte nějaký nový mantinel. Vezměte ho klidně do náruče a řekněte mu - počkej, chci říct něco tetě - a řekněte jí to a nenechejte se jím přerušit nebo zlákat do hovoru.
Vytvořte si alespoň chvíli 1x týdně, abyste se mohla věnovat sobě. Syn je stejně váš i manžela, dejte mu příležitost a vyzvedněte, jak je pro vás důležité, aby s ním byl. Že to potřebujete, aby odpoledne šel např. o víkendu jen on s malým ven a vy udělejte něco, co je vám příjemné. Nezapomeňte na to, abychom tak podporovali vaši duševní psychohygienu.
Pokud potřebujete zakřičet, zakřičte, ale ne ve směru na syna, ale jinak a jinam. Mluvte při této příležitosti vždy v 1. osobě jednotného čísla - já se zlobím, mě to štve ...
S jídlem zkuste určitě dávat malému věci do ruky, jídlo i lžíci. Zkuste dělat i to, co děláte - při povídání si u oběda mu dát také vy lžičku s jídlem do pusy. Pokud netrpí podvýživou, zřejmě bych neměla obavu v této chvíli, věřte paní doktorce, že ho má pod kontrolou.
Držím palce Ilona Špaňhelová