Koktání u 2 letého dítěte

Mám téměř dvouletého syna a řekněme, že zhruba poslední tři měsíce se začal zakoktávat. Resp. v některých okamžicích ze sebe nemůže nějaké slovo „vyrazit“. Jedná se vesměs o slova, která dobře zná a již dlouho používá a jindy je bez problémů řekne. Poslední dobou se hodně rozmluvil, ale je jasné, že ve svém věku zdaleka ještě nemluví dokonale, neříká všechny hlásky atd. Domnívám se ovšem, že to s jeho problémem nesouvisí. Pokud můžu laicky soudit, jde u něj o nezvládnuté emoce. Chvíle radosti, kdy např. vidí kamaráda a není schopen v klidu říct jeho jméno, chvíle, kdy se snaží překotně cosi vyprávět a nemá tu správnou slovní zásobu a snaží se prostřednictvím slov, které zná. Vypadá to tak, že první hlásku nebo slabiku jaksi hučí a až za chvilku je schopen doříci slovo. Často je to okamžik, kdy si pomáhá i hlavou a když ho držím za ruku, cítím, že se sám celý klepe. Je to energické, divoké dítě, žádný uzlíček nervů. Nerada bych ale něco zanedbala, neboť já sama mám občas podobné problémy, i když jsem jako dítě nekoktala. Až v dospělosti jsem si začala všímat, že mi některá slova dělají problémy, a to právě ve chvílích přemíry radosti, snahy rychle něco říci, kdy člověk nestíhá mluvit tak rychle, jako myslí a taky ve stresu. Ráda bych ovšem věděla, zda se již s takto malým dítětem chodí na logopedii nebo zda jsou zatím jen nějaká vhodná doporučení, jak mu pomoci. Nedáváme mu najevo, že mluví špatně, v klidu mu napovíme, nemyslím si, že ho tím nějak stresujeme, nenutím ho slova opakovat… Jsou dny, kdy mluví perfektně a pak má jednou za čas den, kdy těžko vyráží některá slova. Bohužel se mi nepodařilo zjistit nějakou zákonitost, např. nějaké rozčilení apod., někdy zkrátka vstane a koktá už od rána.