Re:Nástup do školy

Dobrý den Mílo,
nevím, zda jste se synem chodila k psychologům, nebo na psychoterapii, déledobější, pravidelná práce by mohla přinést výraznější užitek, než případná opakovaná vyšetření, případně jednorázové konzultace…
Možná by byla na místě i terapie rodinná, nebo mně napadá Vidoetrénink interakcí, aby se zviditelnilo, a podpořilo, a případně rozvinulo to, co funguje, to, co jde dobře, od čeho se jde „odpíchnout“.
Napadá mě také, že byste mohla načerpat řadu užitečných informací z knih pana prof. Matějčka Škola rodičů, nebo Co, kdy a jak ve výchově dětí nebo Co děti nejvíc potřebují a Psychická deprivace v dětství, napsaná spolu s prof. Langmeierem.
Řada těchto knih se zabývá i adoptovanými dětmi, které žily nějakou dobu v ústavní péči, a popisuje, i případy dětí, které reagovaly na ústavní pobyt podobně, jako Váš syn, a také, jak se podařilo, že začaly znovu získávat důvěru ke světu, k matce, nebo co podpořilo jejich zařazení mezi ostatní děti…
Ve škole může být u syna, jak ho popisujete, lepší situace, než ve školce, protože během vyučování je práce ve škole zaměřena více na výkon, znalosti…
Ve školce je vlastně těch situací náročných na „společenskou“ zdatnost dítěte mnohem více, situace je méně strukturovaná, tedy pro některé děti je náročnější.
Píšete, že mluvil před psycholožkou, je tedy šance, že by odpovídal i ve škole, a pokud už čte…, mohl by zažít ve škole i mnohem více situací, kdy bude chválen a oceňován, což by mohlo působit podpůrně…
Zvláště pokud by chodil jen na vyučování a nebyl v družině. Samozřejmě, velmi záleží i na paní učitelce, i na třídě, do které by se dostal.
Také mě napadá, existuje tzv. program „Začít spolu“, kdy rodiče mohou být přítomni vyučování…

Podle mých zkušeností, děti poměrně často mohou velmi dobře vystihnout, co potřebují, byť obrazně nebo tím, že se „nějak“ chovají… Váš syn říká, že je miminko, a odvozuje z toho, že některé věci nemusí… Některé teorie rozdělují osobnost každého člověka na tři části, obrazně řečeno, „dítě“ v člověku, „dospělého“ a „rodiče“.
Co to pro něho znamená, být miminko?
Něco nemuset, být opečováván, moci se spolehnout na to, že Vy nebo jiní dospělí uhodnou jeho přání, aniž bude muset mluvit…, zkrátka, místo odpočinku a bezpečí, které bylo později, během druhého roku narušeno, a kam by se rád „uchýlil“…?
Nebo to může znamenat, že „miminko“ by potřebovalo ještě něco dožít, doplnit, co postrádalo, aby mohlo „vyrůst“…?
Neznám podrobněji Vaši situaci, takže to může znamenat i něco jiného…
Dítě ale také může vycítit, že rodič má nějaké „slabé místo“. Dovedu si představit, že to musela být velmi těžká situace, že víte, že jste ji nemohla řešit jinak, ale přesto můžete mít pocit, že byste mu měla něco vynahradit… Dítě pak může rodiče určitým způsobem „manipulovat, ovládat“, dostat vždy to, co chce, něco nemuset… Mimo rodinu to ale nefunguje, a zvláště ne u druhých dětí. Takže to, co se doma jeví pro dítě jako výhodné, může pro ně být vlastně ve vztahu k jiným skupinám lidí velmi neblahé, a může to komplikovat možnost jeho zařazení do nějaké širší skupiny lidí.
Navíc se všechny ty věci mohou vyskytovat i pohromadě, být propletené.
Já bych ho asi přímo neseřezávala, ale nějaká pravidla, zřetelně stanovené hranice, jsou potřebné. Obtížně se ale doporučuje něco konkrétního, odkud začít, když Vás ani chlapce neznám.
Užitečné by mohlo být i , aspoň na víkend nebo nějaké odpoledne, najít skupinu lidí s dětmi, kde by mohl být s Vámi případně i se sestrou nebo dalšími členy rodiny, ale zároveň by tam byly i jiné děti, poskytnout mu zázemí, aby na případné nejasné situace nebyl sám, a zvolna začít ty sociální dovednosti rozvíjet.
Pokud by se Vám nechtělo absolvovat terapii, možná byste mohla zkusit i některou z telefonických linek důvěry, napíšete-li aspoň oblast odkud jste, mohu Vás na nějakou odkázat.
Berte prosím můj dopis jako souhrn námětů, nápadů k Vašemu uvažování, ne jako nějaké pokyny, omlouvám se za zpožděnou odpověď, moc Vám držím palce, a pokud by se Vám chtělo, ještě se ozvěte.
Mgr. Silvie Nedvědová