Otázka
Odpověď
Nervy
10.3.2002 15:56:49 Eva Nováková,bez dětí
Dobrý den. Mám takový problém, který spočívá v tom,že jsem začla mít nadměrný strach z vystupování na veřejnosti, a to nejen např. ve škole před třídou, ale mám trému i před svými známými, se kterými jsem dříve komunikovala zcela bez problémů. Tréma, nebo spíše strach se projeví tak,že celá ztuhnu a nemůžu pohnout hlavou, protože mám celý krk ztuhlý a pokud s ním pohnu, začnu mít tiky a to takové, že se mi celá hlava třepe a když s ní chci otočit, pohyb krkem je cukavý. Nejsem schopna se podívat na toho ,s kým mluvím a pokud najdu tu odvahu a podívám se mu vzpříma do očí, skončí to opět tak, že mi hlavou projede bodavá bolest a dostanu zase ten tik, kdy se mi celá hlava zatřese.
Vždycky jsem bývala často nervozní a taky jsem posledních pár let žila v psychickém vypětí, tak je to možná následek toho. Ale studuji školu, kde styk s lidmi je zákldem a já se obávám, že kvůli tomuto problému budu muset školy nechat. Začla jsem navštěvovat psychologa,chodím tam asi 1/2 roku, ale můj problém se zatím jen zhoršuje. Nyní se cítím psychicky vyrovnaná,ale tyto problémy se čím dál horší, někdy nemůžu mluvit už ani s přáteli, protože mě to jakýmsi způsobem znervózňuje, což má za následek výše uvedené problémy - tiky, cukání hlavou...
Poraďte mi prosím vás, co pro sebe můžu udělat.Předpokládám, že léčba je asi na delší dobu,ale znemožňuje to můj běžný život, proto se obracím s prosbou o radu. Děkuji. Eva, 25 let.
Vždycky jsem bývala často nervozní a taky jsem posledních pár let žila v psychickém vypětí, tak je to možná následek toho. Ale studuji školu, kde styk s lidmi je zákldem a já se obávám, že kvůli tomuto problému budu muset školy nechat. Začla jsem navštěvovat psychologa,chodím tam asi 1/2 roku, ale můj problém se zatím jen zhoršuje. Nyní se cítím psychicky vyrovnaná,ale tyto problémy se čím dál horší, někdy nemůžu mluvit už ani s přáteli, protože mě to jakýmsi způsobem znervózňuje, což má za následek výše uvedené problémy - tiky, cukání hlavou...
Poraďte mi prosím vás, co pro sebe můžu udělat.Předpokládám, že léčba je asi na delší dobu,ale znemožňuje to můj běžný život, proto se obracím s prosbou o radu. Děkuji. Eva, 25 let.