Žárlivost

Paní doktorko, mám se sebou opravdu velké problémy a už nevím, jak z toho ven. Myslím si, že jsem chorobně žárlivá a hrozně mě to ničí. Před časem jsem docházela k psychologovi, ale přerušila jsem to z důvodu , že jsem otěhotněla a doufala jsem, že přestanu myslet na blbosti a zapomenu na svou žárlivost, ale mýlila jsem se. Je to snad horší a ničím si tím vztah. S mým přítelem jsme spolu čtyři roky a máme krásný vztah, teď se společně těšíme na to malé a je to pěkný pocit, ale já mu nějak nevěřím, když s ním mluvím, tak ho vidím jako chlapa, který věčně kouká po ženských, prohlíží si časopisy a slintá nad každou, kterou vidí, vždyť já žárlím i na televizi, vše mi vadí, nedokážu se s tím vyrovnat, nemám žádné sebevědomí, trpím komplexem, že mám malá prsa, teď se mi teda zvětšila, když jsem v jiném stavu, partner mi řekl, že po dítěti mi zaplatí operaci, prý aby byl klid, řekl mi, že mu nepřipadá, že bych potřebovala úpravu prsou a že jsem blázen.........
Kdybych Vám měla všechno psát, to by byl román, opravdu nevím už co s tím, miluju ho a nechci ho ztratit kvůli sobě, jaká jsem, celý den dokážu myslet na to, kde zrovna je a jakou zase viděl, nejradši bych se chtěla ztratit ze světa, proč to potkalo zrovna mě, někdo se s žárlivostí dokáže vyrovnat, ale já ne. Prostě mi vše vadí, myslíte, že se dá tahle věc vyléčit, prosím poraďte mi, mockrát Vám děkuji a přeji hodně štěstí Markéta