Diskuze : Peníze a bydlení : Zkušenosti s různými výrobky

A výjimečně se najdou místa, kde mi hudba nevadí. Například teď, v autentické italské kavárně, kde mám croissant a capucino , mi italské songy neva. A už jsem teda do sebe nacpala skvělou focacciu.

V jiných kavárnách potrebuju spíš tichý jazz.

"instrumentální skladby do mě vstupují tak nějak jinak, ne přes hlavu/příběh v textu, ale přes srdce, nebo nevím, jak to vyjádřit"

Je to tak.

Čumčo, to ano, je to dobré na vyhledání muziky, kterou by člověk nejspíš sám neobjevil.
Ale jak píši, pro mě je to nástroj k ukrácení hodně dlouhé chvíle, typicky když několik hodin pasivně sedím v autě.
Běžně se zabavím jinak a na lovení muziky si ani nevzpomenu.

Ropucho, to asi jak kdo, já jsem ani jako mladší sluchátka nepoužívala, nerada jsem něco s nimi poslouchala, radši ve volném prostoru. A syn to má stejně, sluchátka nesnáší a hudbu vlastně vůbec neposlouchá, naposled možná nějaké dětské písničky, jako batole. Odmala nesnáší ani hudbu v autě. V pokoji má ticho, většinou si dělá něco na PC, ale téměř bez zvuků. A když jo potřeboval asi nějakou kulisu, tak si jeden čas pouštěl v pokoji v TV nějaké seriály typu Teorie velkého třesku, nebo Přátelé. Ale teď už většinou ani to ne, občas tu Teorii, ale málokdy.

Huso, já mluvené slovo vyhledávám jen vzácně.
Všechno si raději přečtu napsané, to je můj ideální způsob vnímání, je u toho ticho, přijímám vlastním tempem, balast přeskočím, u podstatného se pozastavím, neruší mě u toho žádné jiné vjemy, myšlenka jde rovnou do mozku.
I hudbu mám čím dál raději beze slov, jako zase úplně jiný druh komunikace.