Diskuze : Peníze a bydlení : OSVČ a podnikání

ja dness platila 550 Kc, teda mela jsem svou barvu z drogerie.....550 stala prace s barvenim a strihani....sirsi centrum Prahy....ale je to tam extremne levne, suterenni mistnost, starsi kadernice

Chodím na individuální kurz malby do jednoho pražského ateliéru. Platím 800 Kč za dvouhodinovku, snažila jsem je (marně) přemluvit, že bych měla platit víc, nejméně 900 Kč, ale lektorky nechtějí . V ceně je čaj a někdy i víno, ovoce nebo čokoláda, podle toho, co se v ateliéru právě nachází.

Skupinová kresba mě stála 360 Kč za dvouhodinovku.

Teda chodila jsem i do DDM na výtvarný kurz pro dospělé, tedy za cenu lidovou, cca 2000 Kč za pololetí, ale úroveň byla místy tristní. V posledním takovémto kurzu se "malba" učila za pomoci kopíráků a stránek z kalendářů z Levných knih, což jsem sabotovala, malovala si svoje a byla vesele za vyvrhela.

neznámá,
odvody, energie, ostatně i ty výtvarné potřeby, jsou stejně drahé všude. Když se jedná o podnikání, pod 250 Kč/hod je to holá charita, a to nepočítám materiál.
U magráty jde o odbornou přípravu na SŠ, to je docela podstatná věc v životě a nedá se vůbec srovnávat s uklízením. Spíš se u toho můžeš odpíchnout od cen té logopedie, ovšem oproti logopedii k tomu připočíst materiál.

Magrato, ty jsi myslím prodávala i na Fleru, ne?
Jsi moc šikovná.

Jestli mohu zareagovat možná trochu jinak ke tvému dotazu, protože to bývá čas od času i moje téma.
Jsem svým způsobem charitativně založená, měla jsem to tak vždycky, určitě si nikdy neříkám víc, než bych měla, ani víc, kolik má moje práce hodnotu. Občas mám tendence dělat charitu. A mám období, kdy jsem z toho i unavená, protože není rovnováha příjem x výdej. Nejen v práci, ale i třeba v rodině..

A v tom to je. Mohu dělat charitu, pokud na to mám - prostředky, sílu a chuť.
Pokud dávám lidem svoje "přebytky", pokud mám v tu chvíli pro sebe dost. dělat charitu a nemít pro sebe, asi člověk se vyčerpá a "zemře".

Pokud nemám pro sebe dost a živím se něčím a vím, že umím a že dám maximum toho, co je v té chvíli potřeba, je dobré si to uvědomit...uvědomit si tu hodnotu, kterou mám a kterou pro sebe potřebuji získat.
Uvědomit si to v sobě samotné.
Jsou lidi, co prodají skoro nic za miliony....a na druhé straně ti, co darují velký poklad, to, co by si měli nechat pro sebe, protože to sami potřebují.
ideál je střed...mám pro sebe, dám, beru si zpět zase něco jiného.
hrozně dlouho jsem neuměla brát, přijímat...a ještě stále s tím mívám problém.

Než stanovíš cenu, oceň sama sebe - klidně si to napiš na papír, nespěchej.
Ty sama víš, co všechno tě to stálo a co předáváš dál.
Něco jiného je předávat chumlu lidí, něco jiného se věnovat jednotlivci.

Četla jsem kousek diskuze o jakési kadeřnici.
Jo, je to přesně ono...prostě ta, co dává mizivou cenu, za kterou se jí možná nevyplatí ani se dřít, protože nic nevydělá, si přitáhne lidi, co byvíc nedáli...a kadeřnictví vedle s násobnou cenou má zas ty své klienty, co nemají problém vydat za účes tisíce.
Někdy chudý neznamená hodný a movitý neznamená zlý hajzl.

No....takže ti nikdo zvenčí neřekne...je to o tom, jakou máš pro sebe cenu, ty a tvoje činnost, práce.
Někdy člověk pracuje i zdarma nebo za almužnu, aby získal zkušenosti (to je ale investice)...ale pak je potřeba to zužitkovat - ideál je si pak k vydělávání nastavit tolik, aby mě ta práce i bavila. Abych to dělal s radostí a uspokojením.

Nejde jen dávat, musí se i brát.
Aby byla rovnováha....dám ti...a ty mi dáš zpět, jinak člověk vyhoří.
A ceny se zvedají špatně, o pár procent ano, násobně ne...

Len, no a takhle to půjde napříč Evropou až z toho bude válka nebo veliká revoluce.