Diskuze : Záliby : Taneční kurzy

To mi připomnělo, jak mi před rokem přišla na mýtince v lese sms od dcery: Mami, vyber v bankomatu 2000 a kup mi hnědý silonky. Zrovna jsem si vzala v práci půlden volna a toulala se po studánkách. Hned mi došlo, že asi taneční. Začínaly druhý den.

Já měla do tanečních strašný boty, ale většina měla podobný
Tlačily mě, dřely, na podpatku jsem neuměla chodit, nenáviděla jsem je.Jak to šlo, vyzouvala jsem si je, i v sále.
Ale dneska přece jen výběr je.

Jenže v rámci celkového vyznění outfitu to holt musí ladit s něčím jiným, když ne spolu.

Rose, v tom černém šnerovacím s kožešinkou bych si připadala jak Anna Karenina, ale našla jsem tam jiný, který by mi mohl sedět střihem a dokonce ani není černý :)
A jo, ten můj už dosloužil, nosím ho už jen na procházku do polí k úzkým džínům a vyšším koženým botám spolu s manželovým svetrem, co ho mám skoro po kolena :) Homeless roku

Nám hlavně doporučovali boty s plnou špičkou, že by prsty dostaly strašně nafrak, pořád by na ně někdo dupal. nejen tanečník, ale třeba i jiná tanečnice jehlou...
U pokročilých expertů už se často nosí páskové, ti na sebe nedupou, ale to je spíš podle typu tance.

Já jako holka-pankáč nosila něco jako latino oxfordky na podpatku bez rantlu okolo a s hladkou podrážkou. Byly super, šlo v nich běhat po Praze, lézt přes zdi, šplhat po lešení a podobně, prostě běžné puberťácké aktivity :) Akorát někdo o mě ve škole rozšířil fámu, že chodím ve šněrovacích kozačkách...

Silonky jsem nosila tenké černé matné nejlevnější. Nic bílého ani světlého jsem tehdy nenosila. Bez silonek by se mi rozedřela noha, dokud nebyly boty rozšláplé - tak to mám skoro u každých uzavřených bot, dřou mi nohu do krve, pokud to nejsou sandály.