Diskuze : Hlavní : Mám doma podnikatele

Co přesně nejde takhle jednoduše? Že zisk se liší z měsíce na měsíc, že musí vydělané peníze taky do něčeho investovat, že za vydělané peníze nakupuje materiál, platí prodavačku apod.? To je mi jasné, ale pokud podniká s někým (byť je to jeho matka), tak spolu musí mít dohodu o tom, jak se zisk (ne příjem) rozdělí a kdo má co na starosti. Pokud je živnostník, tak na koho je psaná živnost - na něj nebo na tchyni? Jaký status ve firmě má ten druhý? Zaměstnanec? Nebo mají nějakou dohodu o spolupráci? Nebo nemají nic a jen tak to plichtí, jak to zrovna vyjde?
Tohle jsou podle mě otázky, na kt. by si měla zakladatelka odpovědět předtím, než může řešit, jestli jí manžel dává málo nebe dost. Třeba prostě víc nevydělá. Anebo vydělá a schrábne to tchyně. Co já vím. Ale asi těžko můžeme tady říct - jj, chudák zakladatelka, ona s penězi sotva vyjde, měla by mít víc - když nevíme, jestli je to reálně možné, tedy jestli je zisk firmy takový, aby mohl být manželův podíl na něm větší než je teď.

U podnikatelů je to jinak - s tou výší příjmů.
Dále - v žádostech na sociálku se uvádí jen - podnikatel - a údaje dostane úřad od sociálky.

tak ono je to jasné, tchýně si většinu výdělku vezme na sebe, aby byl co nejnižší příjem pro žádost o příspěvek na bydlení, a manžel si vezme jen nějaké minimum a úspěšně se dojí stát

Bikros,
jestli to dobře chápu, tak manžel podniká s tchýní a vydělá si měsíčně 12tis., které dá do vašeho společného rozpočtu, a ty pak za to nakupuješ jídlo a drogerii apod. A chtěla bys víc.
Hm, záleží na tom, jaký je zisk manželovo firmy a jak mají s tchýni rozděleny kompetence. Fér by nejspíš bylo vzít zisk a ten rozdělit mezi manžela a tchyni podle nějaké jejich dohody. Když jde o živnostníka, tak firma je vedená na jednoho z nich a druhý je jako zaměstnanec? Nebo jak to mají rozdělené? A zisk si dělí napůl nebo jinak? A když tohle všechno zjistíš, tak pak z toho můžeš dovozovat, jestli ti může manžel přispívat víc nebo nemůže.

Kašli na závistlivce. Kreténi tu běhají v houfech. Já jsem třeba jednou šla se ségrou a dvě babky vedly hovor tak, že jsme to nemohly přeslechnout: "Chudera Danuška (ségra), měla radši umřít ona než Kája (sousedům zemřel syn ve 26 letech na vrozenou srdeční vadu), šak co má ze života, dyž je slepá." Měla jsem tenkrát zapomenout na slušné vychování a říct jí, že se divím, že se dožila svého věku, když trpí smrtelnou blbostí.