Diskuze : Ostatní : Věřící maminky

....z dnešního čtení.....

Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.
Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.

I mluvil k nim mnoho v podobenstvích:
"Vyšel rozsévač rozsívat.
Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.

Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
Kdo má uši, slyš!"

Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.

A plní se na nich proroctví Izaiášovo: "Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí, a neobrátí se - a já je neuzdravím."

Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.

Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."

/Mt 13.1 - 23 /

Majko díky za reakci a podnět na přemýšlení.

Jestli jich znám hodně....ani vlastně nevím.

Takový ten -- nezdravý perfekcionismus -- nám opravdu může být naočkován v dětství, kdy je na dítě naloženo více než zdrávo.
Ale občas jej asi někdo má v sobě i "jen tak"....sám od sebe.
A máš pravdu , pak to může být hodně těžké.

I pro něj samotného, i pro jeho okolí. Možná kolikrát víc pro okolí.

Patří to celé nějak k sebepřijetí, je to postupný proces, myslím že by se ale během života měl udát. Přijmout sebe samého -- bez klapek na očích, bez nadbytečných skrupulí -- na druhé straně to ale neznamená vše si "povolit" a cítit se jako " já jsem bez chybiček, zato ti druzí....."....nebo "sám jsem si nejlepším bohem".....

Osobně mám pocit že i to sebepřijetí má kořen v děství.
Když bylo dítě přijímáno vlídně, s pochopením, porozuměním, když /i hmatatelně/ cítilo otevřenou náruč rodičů.....bude to mít se sebepřijetím a srovnáním se se sebou asi snažší.

Hodně, hodně v tom sebepřijetí pak může pomoct i víra.
Taková ta -- opravdově žitá.
Když se odhodláme "skočit" do víry, rozuměj do plné důvěry Bohu.
Když On nás s láskou příjímá --- bylo by /asi/ trochu pyšné a nedobré nenechat to na sebe působit, uzavírat se se slovy "stejně nejsem hoden"....

Možná uvěřit znamená i přijmout "svou cenu".....u Boha máme svou cenu, i když chybující, když se neuzavíráme lásce.

Tím sebepřijetím totiž otevíráme dveře růstu, cestě....když vím odkud vyjdu, z čeho vycházím.....mohu vykročit dále, dívat se dopředu......nezůstávat na místě.....
Nebýt jen "sám pro sebe".....jen pro své cíle.....

Ahoj Janny,

přemýšlela jsme teď nad zamyšlením, které jsi tu dávala
a musím říct, že znám hodmě lidí kterí mají krize či deprese
přesně z opačného důvodu.
Že na ně v dětství bylo, hlavně co se zodpovědnosti týče, nakádáno víc, než je pro děti únosné a jsou rozhození z každé své nepřesnosti a malých "selhání" které ani selhání nejsou (třeba že na něco zaponemou).
Nakládají si na sebe víc než můžou unést a udělat a cítí se být špatnými, když vše nezvládnou.
Znám takových lidí hodně...

Ahojky,
jdu vás jenom pozdravit. Dnes přímo z práce odjíždíme k móři. Snad se už začnu i těšit, doma se to zkomplikovalo drobet, pejsek má nemocný očko a v práci mě pak bude čekat naprostá záplava papírů (DPH).
Tak se tu mějte ten týden krásně

a požehnaný letní víkend přeji.....

Ilon díky za přímluvy, dnes již bylo o hodně lépe, Bohu díky.

------a kousek z www.vira.cz


Falešná očekávání způsobují krize
(Podle Józefa Augustyna)


Jednou z nejčastějších příčin krizí dnes jsou falešná životní očekávání.
Odkud se taková očekávání berou? Můžeme si ukázat několik zdrojů: Prvním je vnitřní neuspořádanost člověka. Povrchní život napomáhá vzniku situací, kdy se člověk snaží „uhýbat před realitou“. Ta totiž po člověku vyžaduje námahu a sebekázeň. Snazší je únik do světa iluzí, ve kterém je všechno snadné, jednoduché a milé.

Významným způsobem dnes také ovlivňují vytváření falešných představ o životě hromadné sdělovací prostředky.
Dalším zdrojem může být okolí dospívajícího člověka, které jej přehnaně chrání před jakýmikoli životními zkouškami. Ten pak při setkání s tvrdou životní realitou snadno podléhá zoufalství. Falešná očekávání se totiž nejvíce vytvářejí v průběhu dlouhých let dětství a dospívání.

S falešným životním očekáváním se dále váže nereálné očekávání od druhých.
Kdo se naučil pouze brát - vlídnost, úctu, péči, citovou oporu i hmotnou pomoc - ten se pak cítí snadno zraněn, pokud jeho bližní nesplňují vše, co od nich očekává.

Falešné očekávání tedy znamená nesoulad mezi našimi představami a skutečností. Na krizi, způsobenou falešnými očekáváními je dobrým lékem životní realismus. Jak získat pravdivý pohled na sebe, na ostatní lidi, na Boha?

Realistický pohled na skutečnost kolem nás nám pomůže zaujmout Boží slovo. Právě ono má totiž moc odhalit naše falešné životní představy.

Ačkoli může být první dojem z této zkušenosti bolestný, postupem času nastoluje četba Božího slova stav vnitřního pokoje a radosti.
Vědomé a svobodné opouštění vlastních falešných očekávání nám umožňuje vnímat svůj život jako pravdivější, pokojnější a radostnější.