Diskuze : Ostatní : Solária

Bola som tam raz - na SŠ - mali to v rámci fitka kam som chodila, chcela som to skúsiť.

Kolegyňa mi vravela, že má novú známosť. A že ten pán Božský chodí o.i. do solárka…
Mňa by to dost odradilo, áno, až tak som povrchná 🫣

Já jsem chodívala pravidelně, ca od 18 do 30..? Jen v zimě, ne kvůli opálení, ale vyloženě jako fototerapii. Strašně špatně snáším, jak se podzim přelomí do vlhka a tmy, bojuju s náběhem na deprese... Tehdy mi to uzavření se do zářící hřejivé rakvičky dělalo psychicky strašně dobře, nabilo mě to na mnoho hodin i dnů. Akorát pak se začala dělat čím dál výkonnější solárka, minuta stála víc a víc, pobyt prý stačil kratší, což bylo úplně proti mé potřebě, chtěla jsem ležet 15-20 minut v tom světle a moc se neopálit
Po dětech jsem se dala na intenzivní sport a ten mi proti depresivním atakám funguje taky dobře, plus je to nejspíš mnohem šetrnější měla jsem strach z případných následků na kůži ze solárkování, i když jsem se snažila používat krémy a opaluju se bezproblémově, kůže mi nečervená ani nadměrně nehnědne, jen jsem tehdy neměla nezdravě zelenou barvu jako běžně mívám od prosince do března

Jojo, v 90. letech jich bylo jak hub po dešti. Ale nebylo to v módě jen u nás. Když jsem žila v USA na poušti, kde je 320 slunečných dnů za rok, tak se spolužačky chodily solárkovat davově. Trávily život v klimatizované místnosti a pak chodily skoro denně do solárka utratit svých pět dolarů na oběd. Přitom by stačilo vystrčit na hodinu denně čumák ven a mohly se i najíst.

Padesátka mi vždy fungovala jako bezpečný blokátor, to jsem se neopálila vůbec. To byla tutovka k moři, jak se nespálit.
Když jsem se chtěla opálit nějak přiměřeně, moc mi to nešlo.

Já už se dneska nemažu žádnými krémy.
Celoročně chodím co nejvíce ven, od jara se postupně vystavuji sluníčku každý den, nic náhlého a žádné dlouhé "opékání".
A opaluji se díky tomu lépe než za mlada.
Dřív jsem se vždycky spálila do ruda a následně oloupala i s krémy.