Diskuze : Hlavní : Dudlík

Federiko, jezis ta je krasnaaa. Ja snad udelam jeste jeden pokus!

Já jsem ho vyměnila jsem za bagr. Byl to krásný bagr
Z dětí ho měla jenom nejstarší, která ho pak kradla té prostřední. V důsledku toho, jsem je prakticky zrušila. Myslím, že jsem argumentovala tím, že se ztratil, což možná i byla pravda a důvod zrušení dudlíku. Kdybych dudlík nepotřebovala zrušit s ohledem na mladšího sourozence, asi bych to neřešila, v zahraničí jsem si všimla, že je dudlík běžný docela dlouho, nicméně netuším, zda je do dobře nebo špatně.

Já byhc z těch dudlík žádnej problém nedělala, ve skutečnosti jsem u všech dětí blahořečila tomu, kdo ho vymyslel, mně u všech dětí dudlík taaak pomáhal
A jak jsem psala, žádný velký odnaučování se nekonalo, jen dcera to ještě ve 2,5 letech nezvládla, za rok už předávala čertům připravená a nebyl problém. Ve školce e mi na dudlíka na spaní dokonce řekli, ať jí ho dám, že je nesmysl,aby si zvykala nově na školku a ještě jí sebrat dudlíka.
A na to rozloučení s dudlíkama vzpomínáme s nostalgií

Kambalo, radu asi nemám, my to nechali být, ale on měl teda dudlík jen na spaní (přes den i v noci, nebo hlavně na to usínání) a pak při nějakých krizových situacích jako uklidňovadlo, ustřihnout neprošlo, dudlal to i tak, vyměnit za něco neprošlo, nedalo se s ním dohodnout, nechtěl za to nic...nechala jsem to být, sice mu byly už asi 4,5, ale přes den s ním nikde nechodil, ve školce taky ne, tak co...nakonec pomohla trochu nešťastná náhoda, když jednou navečer doma běžel, zakopl a vzal pusou hranu postele...na šití to naštěstí nebylo, ale bolelo to asi dost a dudlat s tím nešlo...hned ten první večer usnul nakonec v pohodě bez něj, další dny se párkrát zeptal, jestli myslíme, že už by s tím dudlat šlo, říkali jsme, že asi ještě ne, ať ještě chvilku počká...a pak už se neptal a bylo po dudlíku. On vždycky ke všemu potřebuje nějaký opravdu pádný důvod - takže to, že už je na dudlík velký apod., pro něj absolutně žádný důvod nebyl...to, že se s tím nedalo dudlat, protože ho to bolelo, to už jo...on to má takhle s většinou věcí...jo, sice ho měl docela dlouho, ale nestalo se vlastně vůbec nic, ani na zubech to nějaké následky nezanechalo, stejně jako usínání s flaškou mlíka v ruce bez následného vyčištění zubů - zuby nijak křivé nemá a v 11 letech nemá ani jeden kaz... Vím, že by to někdo odsoudil, ale prostě nám se osvědčilo nechat některé věci být, nejde o život, tak co...ono se to vždycky nakonec nějak vyvrbí, do školy žádné dítě s plínkami a dudlíkem nejde, co vím

Sestra šla s dětmi do zoo, měli tam malý opičky a ty byly smutné, tak jim u ošetřovatele dudlíky nechali. Líbí se mi, jak lidé celkem ihned chápou situaci a reagují na "odevzdání " dudlíku Moje dcery měly dudlíky do 3-4 let, starší ho nechala miminku, mladší měla ve 4 obrovský aft na špičce jazyka a bolelo to. Tchýně zkoušela dceru, že dudlík chtějí slepičky, udělala to tak u starších vnoučat, holka si stoupla ke slípkám, vyndala dudlík a Chceš slípko? Nechtěla. Tak si ho nechala. Sousedi klukovi dudlík nedali, začal si cucat jazyk. Dodnes je to poznat, je dávno dospělý. Taky dobrá náhražka, zlatej dudlík. A zuby mají holky v pohodě, rovný, pěkný, jsou odkojený atb, mají minimum kazů. Mladší asi 1.