Diskuze : Zdraví : LMD a hyperaktivita

Tak snad s někým, kdo ovládá diagnostiku, třeba v některé dobré ped.psych
poradně... Proč ne?

Valkýro, protože jsi nevypnula ten program.
Kdybychom si představili mysl jako superpočítač, pak jsou v ní stejně jako v PC nahrány programy...o některých víme, o některých ne. Ty, o kterých nevíme, nás ovlivňují (nevědomky) mnohem víc, než ty vědomé.
některé jsou asi "od narození", některé získané třeba z rodiny, zkušeností (třeba..stejně mě každý chlap jen využije a opustí, strach z řízení auta po nehodě a tak...).
A pokud tam ty programy jsou a jsou jich tam stovky, ovlivňují nás tak, že pokud jsme na křižovatce v rozhodnutí třeba, v reakci, vždycky nakonec zareagujeme podle zaběhlého programu...a pak se točíme v kruzích, pořád stejných.
Tak je zkus objevit...i v rodině jich najdeš dost, jsou často nahraný v celých egeneracích žen (byť se i mohou projevovat jako pravý opak tvého jednání).

Valkýro, víš co...možná by sis už konečně měla dovolit mít se hezky!
Říct si, že si fakt zasloužíš mít se hezky, šťastně, na nic nečekat a udělat to.
Převrátit list...rozhodnout se žít to hezký. Někdy to zázračně pomůže, když to člověk fakt udělá z hloubi duše :)

Uvnitř "podvědomí" nás ovládají programy, mnoho z nás tam má nahrán program sebedestrukce, sebesabotáže, toho, že si nezaslouží...a je třeba je "vypnout" - když se to podaří a podaří se udržet je vypnuté, změní se ledacos.
Prvotní je ty programy prokouknout, vidět, jak jednají "za mě".

Kat, ale jo, to úplně chápu...a i to znám - moje dcerka taky chtěla chodit chvíli k psycholožce, sehnali jsme ji hodně rychle, dokonce normálně na pojiš´tovnu, byla tam asi 6x, utřídila si určité věci, slyšela úplně cizí názor cizího člověka a bylo to fajn.
Ona se teda hlavně potřebovala vypovídat, myslím dceru, psycholožka to nakonec shrnula...a bylo to fajn. Po půlroce to přestala potřebovat.

Ale ta psycholožka jen doplnila to všechno, co jsem psala předtím, spoustu věcí si našla sama, spoustu věcí "prostudovala"...ale tahle dcerka je vstřícná k povídání, k "probírání", ke svěřování, strávila jsem s ní opravdu stovky hodin...a nakonec je to taková moje mladší kamarádka . Dospěla pak hrozně rychle. teď je jí 20.

A procházela různými výkyvy...a průšvihy, většinu z nich jsem tu postupně psala...byl to děs...ale taky věděla, že má velkou oporu, že ji máme rádi. prošla i fází sebepoškozování, nebylo to úplně hezké období.
Ale zas to stálo ve finále za to!


Druhá dcera zas byla silně nesdílná, tam to bylo všechno mnohem těžší.
Je fajn, když teenageři mluví, chtějí se svěřovat, bavit, diskutovat, hledat...poznávat. A Poznat, jak funguje náš vlastní systém (může odlišně než ten rodičovský, a to děti taky mate) je podle mne super.

Greto 🤣 hele, máš to náročný. Myslím, že tvá slečna bude pedagogická výzva.