Přidat odpověď
Já jsem knihu nečetla, zatím, ale své dítě vždy plně vnímám, když mu něco říkám nebo on mně. Když si hrajeme, pracujeme... to je instinkt. Syna beru jako partnera v komunikace ne že na něj štěkám příkazy a zákazy.
Fakt je důležitý ton hlasu a dikce, páč většinou nemám problém, aby poslechl.
Tak instinkt používám hodně už od miminka, v tom s Šešulí souhlasím.
Syna respektuju naprosto přirozeně, k tomu mi stačí empatie.
Naši taky používali výchovné knihy, ale otec s námi jednal na rovinu, jako s partnery a šlo to z něj. Tak spíš kopíruju jeho model.
Zase si nemyslím, že když nevychovávám podle nějakého směru je to špatně.
To R aR mne zaujalo, ale vím, že jsou věci ve kterých bych nebyla autentická a to dítě velmi dobře vnímá. Uvidím až si to přečtu.
Předchozí