Snažím se respaktovat a mám pocit, že respekt přichází i z druhé strany. Ale na tohle neosobní vysvětlování jsem se prostě vykašlala. Něříkám: Vidím, že se krásně houpeš a moc tě to baví, ale zárověň vidím, že Lojzík by se taky chtěl pohoupat a moc se na to těší, bla bla. Prostě řeknu: Prosím, vystřídej se na chvíli s Lojzíkem, když k nám přišel na návštěvu. Je to miminko a jěště ti to neumí říct, tak tě o tom prosím já. Přijde mě to přirozenější a nemyslím, se, že by to na respektu někde ubralo. Respekt je o něčm jiném.

Navíc si myslím, že ty děti by měly umět někomu říct, co po něm chtějí. Těžko se dítě, kterého nikdy nepoprosím o nic v druhé osobě, dočká respektu jinde než v rodině. Nebudou mu totiž rozumět, pokud bude stát pod houpačkou a kamarádovi bude vyprávět: Kdo má návštěvu, je hostitel a hostitel se má skvělě, ale také má nějaké povinnosti atd. Prostě se houpání nedočká, protože druhé dítě nepochopí, že se po něm něco chce. Musí se říct: Prosím, pusť mě se houpat, jak jsme se před chvílí domluvili. A ne chodit kolem horké kaše. Ale je to jen můj názor.