to zase nemám, že když se něco vnucuje, tak se šprajcnu z principu. Ale fakt pozoruju ty matky ve školce, v šatně ráno obzláště, to je často úplná soutěž, a právě to působí občas tak vynuceně, že si říkám, že do toho teda nejdu.
Navíc ještě obecná skepse vůči tomu, že lze ve výchově dětí vymyslet něco průlomového.
Navíc další skepse, ohledně toho, co je cílem výchovy - ukáznění? konformismus? bezproblémovost?
A skepse, co je úkolem rodičů - někdo to třeba řekne, že je dobré, se chovat vůči dítěti trochu nebo aspoń občas autoritativně, aby si dítě mohlo vyzkoušet sebevymezení vůči autoritě, odpor vůči autoritě, prý v pubertě hlavně. Tak nevim.