Každý to má jinak. Když mi bylo pět, přestěhovali jsme se s rodiči z mrňavého bytu (kuchyň, ložnice) do nového domu. Dostala jsem svůj pokoj, ale šíleně jsem se tam sama bála. Nakonec jsme spaly se sestrou v pokoji spolu a svůj vlastní pokoj jsem ocenila, až když mi bylo jedenáct nebo dvanáct. Teď nemáme jinou volbu, než aby syn spal s námi, ale myslím, že mu to neškodí, naopak. Za pár let už to bude jiné, ale to snad budem bydlet ve větším.