Měla jsem Sofinku od narození v postýlce vedle naší postele, trpěla jsem dost panickou hrůzou z SIDS a chtěla jsem ji mít pořád na očích. Asi v 1éti měsících jsem ji dala do jejího vlastního pokojíčku a v noci tak 3x běhala maraton, když se pohla mimo podložku na monitor dechu a začalo to řvát- utíkala jsem - nejdřív se strachu, potom už jen aby se mi neprobudila :-D (no magořinec)
Potom k nám přes léto jezdily hodně návštěvy,tak šla Sofinka zpět do ložnice a zůstala tam až do letošního dubna (20.měsíců) To jsme se stěhovali. A opravdu už s tím,že tohle bude naše ložnice a tohle Sofinčin pokojíček. Měla jsem z toho hrozný strach,protože mě všichni strašili,že to malá nezvládne,že se bude celý noci budit a chodit k nám do postele. (nejlepší byly rady od tchýně,která mi říkala,že prostě můj manžel,když byl malej,s ní spal v posteli až do 11ti let!!!! :-o)
A opak byl pravdou. Sofinka od první noci spinká jako beránek,fakt nádherně a nemůžu si vůbec stěžovat....