Už jsem si to vgooglila:

Z rodokmenů bylo jasné, že dědičnost není klasická mendelovská. Přesto je dnes jasné jen to, že RS se vyskytuje častěji u příbuzných pacientů než v ostatní populaci. Nejčastěji jsou postiženi sourozenci. Při genetické konsultaci lze vyjádřit riziko pro další příslušníky rodiny v procentech přibližně takto: sourozenci (4%), rodiče (3%), děti (2,5%), strýcové, tety a bratranci či sestřenice (2%), neteře a synovci (1,5%). Riziko je samozřejmě ovlivněno pohlavím.

Riziko nižší než 10% pro všechny kategorie příbuzných v podstatě vylučuje dědičnost vnímavosti pomocí jednoho genu. Nejvyšší riziko u sourozenců znamená, že některé nebo všechny geny zodpovědné za vnímavost vůči RS mají recesivní způsob dědičnosti, tzn. že takové geny se nemusí vůbec projevit. Není samozřejmě vyloučeno, že stejné prostředí, v němž sourozenci vyrůstají, má také vliv na častější výskyt RS. Z výsledků studie dvojčat a zvířecích modelů vyplývá, že existuje podstatný genetický faktor (nejméně dva geny) vnímavosti pro RS, který se projeví jen za určitých zevních podmínek.

Také regulace imunitních reakcí v těle je dána geneticky. Předpokládá, že u člověka existují úseky genetického kódu (určující stavbu trimolekulárního komplexu významného pro rozpoznání antigenu), které představují zvýšenou pravděpodobnost poruchy řídící funkce imunitního systému. RS se řadí mezi autoimunitní onemocnění (imunitní systém nasměroval svůj útok proti vlastnímu organismu). Byly nalezeny molekuly, jejichž geny jsou kandidáty vnímavosti vzniku tohoto onemocnění.