Já zasahuju jen v nouzi nejvyšší, jinak pozoruju. Za zadkem synovi nestojím, bábovku mu občas udělám, aby viděl, že musí odhrabat suchý písek, aby se dostal k mokrému a bábovky držely. Jinak si je dělá sám.

Půjčování hraček neřeším, ať si to syn vyříká s jiným děckem, hračky mu jen hlídám, tak nějak zhruba vím, kdo má synovo odrážedlo nebo auta, páč to některé děti nechtějí vracet a já nejsem Rotchilld.

Žádným konceptem se neřídím, ani nevím co to je. Syn není agresivní, což je tak jediné co by mi vadilo. Není ani otloukánek, celkem se mu daří se domluvit. Tohle se musí naučit sám, jak se domluvit. A matky by jim do toho neměly mluvit, pokud se děti zrovna neberou kbelíkama po hlavě.

Ale nerada se družím, už mne nebaví poslouchat pořád dokola stejný řeči.
Už se vývoj blíží k tomu, že si budu možná moci i něco na písku přečíst, což je můj sen.

Co je koncept kontinua?