Na to, abych nechala batolátko jen tak volně lozit u hluboké jámy jako v Konceptu asi nemám. Nechávám děti svému osudu, ale až mnohem později, plně jsem se usadila na lavičku až kolem 4. roku. Když byly děti malé, tak jsem se bála, že jim ublíží někdo druhý, proto jsem za nimi chodila a seděla s nimi na písku. Jinak tedy zastávám názor, že každá máma si má ohlídat svoje dítě, aby bylo v bezpečí a nikdo mu neubližoval nebo mu nebral hračky - nikoli ho neustále uzemňovat "tohle si neber, to není tvoje, pozor na to batolátko, ať mu neublížíš apod." Ale po pravdě moc na hřiště nechodíme, raději do Kunratického lesa - máme ho před domech.