Ono na tom nic tak obdivuhodnýho není. Jen moje první dítko se hlídalo samo jaksi od přírody a to druhé je hodně svéhlavé a trochu mi trvalo, než jsem našla jiné postupy, které by na něj fungovaly. Jakmile mi došlo, že je pro něj vlastně nebezpečné, když ho moc hlídám, a že bych se tím jen uštvala, tak mi ta změna šla úplně sama.

Zaujala mě totiž věta, že lidé jsou jediní tvorové, jejichž děti utíkají matce, místo aby si ji hlídali. Tak jsem usoudila, že opravdu asi dělám něco nepřirozeného, když nutím syna, aby se tak choval.

Ovšem poslední dobou mám jiný problém. Syn poslední dobou vybíhá napřed, když někam jdeme po městě a čeká na mě u přechodu. Chudáci řidiči brzdí a myslí si něco o nezodpovědných matkách. Ale já vím, že, kdybych ho honila, tak bych mnohonásobně zvýšila pravděpodobnost, že do té silnice skutečně vběhne.