Ahoj,

nevím, jaké jsou teď cenové relace, ale nebylo by lepší koupit rovnou nějaké starší pianino? Občas se toho někdo zbavuje za odvoz, aby mu to doma nepřekáželo...
Není podstatné, jestli to má na počátku 5 nebo 7 oktáv. Mezi hrou na klavír či pianino a na klávesy je ale obrovský rozdíl, když jsem byla malá, byl pro mě nepříjemný i rozdíl mezi pianinem doma a klavírem v LŠU. To doma bylo výrazně "tvrdší" (podle našich a učitelky to bylo stejné), tak jsem do toho ve škole moc mlátila...

A k druhé části - myslím, že za každou cenu je nutné udržet dítě motivované. Jak ho to přestane bavit a musíš ho nutit, je konec. Na druhou stranu by mělo cvičit minimálně půl hodinu denně, už obden je ze začátku málo.

ZUŠ mají svá pravidla, což má jistý šarm, ale i limity. Tvá dcera může samozřejmě začít kdykoliv, ale když se nevejde do jejich regulí, má smůlu. Pokud by jí vyhodili a ona byla přesto do hraní nadšená, je škoda toho nevyužít. Můžeš jí vždycky najít soukromého učitele. Je obvykle dražší než ZUŠ, špatně se hledá a navíc je obtížnější udržet kontinuitu. Je tak snadné přestat, když nemáš zaplaceno půl roku předem... Nebo ti odjede v polovině roku, onemocní... v ZUŠ bys dostala náhradu.

Když jsem chodila jako dítě do lidovky, po třech letech je najednou napadlo, že budou výběrová škola (teda to je vždycky, děti musejí mít talent - ale že budou pracovat jen s MIMOŘÁDNĚ talentovanými dětmi). Všichni jsme hráli pořád dokola ty samé skladby, samé nudné etudy, které se musely nacvičit na přehrávky (celý půlrok na to člověk dřel jako blbec), kde pak všichni předvedli to samé a ti nejhorší byli prostě vyhozeni. Doufám, že mým dětem se tohle jednou nestane.
No, ale jinde ve světě kolikrát žádné ZUŠ nejsou, za jednu lekci se soukromým učitelem se platí 50 dolarů - ve srovnání s tím je to u nás žůžo. Škoda nevyužít příležitosti...