Jsem jedináček a nikdy mi sourozenec nechyběl. Našla a měla (a mám) jsem kamarády/parťáky, který jsem si vybrala sama a nebyl to "diktát krve"
Samozřejmě jsou případy, jak bez sebe sourozenci nedají ani ránu a mají skvělé vztahy, jinde zas historky, jak si po dědickém řízení nemohou přijít na jméno a deset let spolu nemluví, takže všude je něco.
Vždy jsem chtěla 2 děti, ne "aby si hrály a zabavily se", ale spíš "kdyby se něco stalo" viz případy v rodině.
Zatím mám jedno a vypadá to, že stačí