Reakce jsme necetla, jen moje zkusenost, jsem jedinacek, jako dite jsem to zvlast neprozivala, rodice se venovali jen me, pohoda. Sama jsem ale chtela dve deti. A ted je mam a vidim, jakou oni maj proti me strasnou vyhodu, ze maji jeden druheho. Jak ja bych ted v dospelosti chtela mit sourozence! Povidat si s nim, schazet se, telefonovat... mit sourozence partaka. Takze svym detem to, samozrejme v dobrem, zavidim a preju jim to.
Nehlede na to, ze az ted ve vztahu poznavam, jak je mysleno to, ze jedinacci jsou rozmazleny sobci. Ano, jsou;-) Ne materialne, ale dusevne.