Pro každého rodiče je ztráta dítěte tou nejhorší noční můrou, sama to taky tak cítím jako matka 4 dětí, ale přece si dovolím trošku jiný pohled.

Dnes je díky Bohu a pokroku v medicíně, alespoň tedy v bohatějších zemích, úmrtí dítěte poměrně ojedinělou událostí. A pokud se něco takového stane, zasáhne to každého, nejen nejbližší rodinu.

Ale není tak dávno doba, kdy nebyla žádná očkování ani antibiotika, lékařská péče mizerná a pro většinu nedostupná a děti umíraly běžně, hlavně na infekční nemoce. Téměř každou rodinu úmrtí dítěte postihlo a to i opakovaně. Myslím, že tenkrát to rodiče nebolelo o nic méně než dnes, ale doba byla těžší a nemohli si dovolit se v tom nějak dlouho "nimrat", život šel dál. Lidi to asi dokázali nějak líp přijmout, protože to se prostě stávalo. Co si o tom myslíte?