ahoj, nemám čas číst celou tu diskusi, a tak nechci reagovat jen na část textu. Po našich zkušenostech mohu říct, že jsme na tom byli hodně podobně, ale vědět to, co vím teď, tak bych do toho už nikdy nešla. Máma je pořád máma, a ať se chová jak se chová, stejně to dítě jí potřebuje, a i když je to doma sebehorší, stejně to dítě nakonec mívá spíš potřebu s tou mámou být a "pomáhat jí". Je to hodně těžká situace, těžko se hledá řešení, ale neohrožuje-li matka dítě přímo na životě, a je-li dítě už samostatnější ...