Já mám holky 17 měsíců od sebe, mladší má teď 3 měsíce a není to tak hrozné, ale člověk se fakt pomalu nikam nedostane, navíc jsem si já bláhová myslela, že tandem nebudu potřebovat, takže přežíváme bez něj, ale jde to, už jsme zvládli i ZOO, starší seděla na korbě na sedátku, které nám vyrobil manžel, aby mladší nepřisedla nohy. Hlídání také nemám, babičky daleko, takže v rámci zachování duševního zdraví si chodím alespoň jednou týdně zacvičit a hlídá, myje, krmí a uspává manža. Teda taky neuspáváme, chtělo to pevné nervy, hlavně u první, ale naučily se usínat samy, takže v 8 večer už máme taky klídek. Mladší spí naštěstí krásně, ovšem starší vstává v 6, což je pro mě děs, celé dopoledne to rozdýchávám
Je pravda, že to druhé mimi si neužívám tak jako to první, trošku se hrozím toho, až začne lézt a chodit, ale už se na to i těším, že budeme moct konečně leccos s oběma podnikat, např. kola apod.
Tak přeju všem pevné nervy a mnoho radosti z dětiček