Dcerka měla opravdu ošklivé neštovice(i s hospitalizací a výsevem jedna vedle druhé a hodně těch obrovských),taky jsem z jizev měla trošku depky,ale snažila jsem se před ní dělat,že je to v pohodě a ona si z toho nic nedělala, ve školce byla za hrdinku,když si v šatně převlíkala tričko,tak z reakcí dětí a pohledů rodičů bylo vidět,že takovéhle neštovice, hned tak někdo neměl(to jen,že opravdu jizvy stály za to) a to šla do školky po hodně dlouhé době,protože jsem byla doma s mladší na RD a ona byla opravdu hodně oslabená. Teď po roce už není téměř nic vidět, na nosíku jí zbyla téměř neviditelená jizvička(tam taky měla kráter,v kterém se stoupek dělal na několikrát) a většina lidí si toho ani nevšimne. Promazávala jsem čímkoliv mastným, hojení trvá dlouho,chce to vydržet,ale bude to dobrý,já sama jsem tomu nechtěla věřit.