Tak já vycházím taktéž ze zkušeností s první dcerou. Měla už téměř pět let, když se nám narodila druhá dcerka, takže taky bojovala o své první místo pod sluncem a přesně vidím ty scény při kojení. Ona si moc dobře a dost brzy dokázala spočítat, že nebude trestaná když kojím a než dokojím, tak vychladnu... dělala věci, který nesmí,- prudila... Zabralo opravdu až to, že jsem miminko odložila a "vystartovala" po ní. Zkusila to max. ještě 1-2x a byl klid. Postupně jsme se dopracovaly k tomu, že když jsem já kojila, tak ona vedle mě seděla a četla si nebo jsem jí četla já. Ale třeba v noci, když přišla s tím, že když malá dostává mlíčko, tak ona chce taky, tak jsem jí vysvětlila, že ona není miminko a jíst prostě v noci nebude. Prostě zásadovost od začátku a jak jsem psala, tak samozřejmě nenechat starší dítě strádat- vyladit denní harmonogram tak, aby starší dítě nezůstalo stát stranou a hlavně já jsem se třeba po narození druhé dcery začala k té starší chovat tak jako by byla starší a měla víc rozumu - upozronil mě na to manžel a pak i kamarádka, že po starší chci víc než je úměrné k jejímu věku a že stejnou chybu dělala i ona... Stačí se pobavit na dětském hřišti s maminkami a zakladatelka zjistí, že každý starší sourozenec bude bojovat o pozornost rodičů a rodiny, na kterou bych zvyklý, ale jde jen o to, kam až mu v tom bojování dovolím zajít a jak budu vysvětlovat atd.