Markéto, přemýšlet o tom, proč dítě ve vzteku bije můžeš vždycky. Popovídat si o tom můžeš, když je schopno komunikace, tak aby to bylo pochopitelné. Mám podobné dítě, ve vzteku je schopné lecčehos, je mu 10 a učí se ovládat a učit se to bude celý život.

Pak právě nastupují ty recepty, jako "odejdi a vrať se, až se uklidníš"... pokud vzteky ječí, mlátí dveřmi, nebo propadne sebelítosti (zatímco jsem předtím zkusila "pojď mi říct, co tě rozzlobilo") - v tu chvíli prostě nefunguje nic. Většinou se pak rozpláče, endorfiny to odplaví a přijde se pomazlit, povídat si prostě o tom můžeme AŽ když se vyvzteká, v tom afektu nefungovalo pevné objetí, nic.

Každý prožíváme zlobu jinak. Není to jen výchova, tohle jsou opravdu geny, mám dvojčata, každé je jiné.