Myslím, že opravdu nejvíc zapůsobí soustředěný slovní útok od obou rodičů, semknout se, že to a to je špatné a nedělá se to.
Víteček někdy ve frustraci, že mu něco nejde bouchne hračkou, tluče do věcí a když jsme u toho tak by také třísknul. Vždy když jsme u toho oba, tak ten druhý se postiženého důkladně zastane.
Vždy mu říkám, že naštvat se ano, ale nesmí si vztek vybíjet na nevinné oběti, že to musí rozdýchat. Také mu říkám zařvi si, bouchni do polštáře, ale už nechci aby třískal hračkami nebo nedej bože do živého tvora.

Jestli je klučík citlivka, je to pro něj v tomhle věku dost složité emoce zvládnout. Musíte mu ukázat, jak na to. Ne říkat vždy to se nesmí, ale nabídnout mu nějaký způsob odreagování. Co ještě může.

A časem doufat, že z toho vyroste.