dovolím se reagovat na to posílání do jiné místnosti. Když byla dcera malá (mladší tří let), tak jsem jí mohla stokrát posílat nebo i odnáčet do jiné místnosti, vrátila se mi hned jako jojo. Vzteklá a řvoucí. Později, když se začala vztekat nebo hodně zlobit, tak jsem jí rázně, ale trpělivě (většinou) řekla, ať si to jde rozmyslet vedle, co je správné a ať pak zlobíka spláchne do záchodu. Potom ať si za námi přijde hrát a pomazlit se. Musí si to prostě sama rozhodnout. Každé děcko je ale jiné. Teď je jí pět, ani ji nemusím nikam posílat, občas se nafoukne, odejde sama a ještě bouchne dveřmi. To už je ale zase jiná etapa )
Být na autorčině místě, tak se poradím u psychologa. Asi bych taky zkusila odněst dítě vedle, ať se vyvzteká a zlobíka vyhodí. Nevím, jestli to ale zafunguje. Nám ve 2,5 letech ne. Když dcera třeba měla období, kdy brala kamarádce hračky a zlobila jí, tak jsem jí občas povídala před spaním pohádku o dvou kamarádkách, které se měly moc rády apod. Když se narodil syn, tak jsme to pojmuly tak, že miminko maminku potřebuje, kojím ho, přebaluji. Míša je velká, tak s ní zase můžu dělat jiné věci - jezdit na kole...to mimino nemůže. jojo, každé dítě jiné, je to věda. Držím palce.