Majo, na tyhle prťata často funguje "splnění přání ve fantazii". To znamená nevysvětlovat proč něco nemůže, ale začít "Ty bys tak chtěl jít ven ... to by bylo skvělé ... kdyby taky bylo najednou místo stropu nebe, místo koberce tráva ... kdybych měla kouzenou hůlku, tak bych mávla a ..." Vypadá to jako zhoršování jeho touhy, ale často to zabere, že se dítě zapojí a trochu přeorientuje, a zároveň se uklidní, protože maminka ho chápe a spucítí s ním.

Jinak že jsoui malé 2 měsíce a začalo to - u nás taku byl vždycky začátek v pohopdě a tak nějak koncem šestinedělí začíná tomu staršímu docházet, že už je to "nafurt", takže to na žárlivost docela sedí.

Jinak často pomáhá "mluvit k miminku", aby to brácha slyšel, ve smyslu "teď te přebalím a pak půjdu dělat oběd bráškovi, tak bude potřeba, abych počkala, on potřebuje taky jíst a já mu chci uvařit něco dobrého", prostě ukazovat mu pozornost i jinak než přímým kontaktem. Pak to můžeš samozřejmě stejně obrátit, ale ten starší už bude mít pocit, že pozornost pro něj není samozřejmost a o mimino taky ne, že jsou si kvit.