Ahoj, naše starší dcera měla podobné problémy, které ale vygradovaly v jejím 1,5 roce. Vždy k tomu docházelo, pokud jsmne na ní měli nějaký požadavek a u nás to bylo jasně spojené s její únavou. Pokud tedy byla unavená nebo ospalá, reagovala záchvatem vzteku, který jí vydržel i 1,5 hodiny. Během toho se válela po podlaze,brečela a mlátila do dveří, do skříní, když jí něco přišlo pod ruku (oblečení nebo nějaká věc) mlátila s ní o zem. Je pravda, že do nás si to snad ani nedovolila. Nepomáhalo po dobrém, po zlém, studená sprcha, nic.V noci se "budila" s šíleným řevem,měla snahu do nás bouchat, pokud jsme se chtěli přiblížit, se vším házela. Přišli jsme ale na to, že v noci o sobě nevěděla, ač měla otevřené oči. Proto jsem vyhledala dětskou psycholožku a to hlavně kvůli sobě, protože jsem se vlastního dítěte i někdy skoro bála. Ale nechtěla jsem jí zase začít ustupovat. Závěr byl ten, že je to psychická nevyzrálost, je to normální, vyjadřuje tak svůj nesouhlas a s přibývajícím věkem se to mělo zlepšit. Jen bylo potřeba důsledně určovat v takových chvílích mantinely stylem - vztekej se, nemám s tím problém, ale nebudeš bouchat do dveří, do mámy a pod. Dobře fungovalo,že s ní zůstal v místnosti jen jeden z nás, aby necítila takovou převahu, během záchvatu bylo dobré k ní přidřepnout na zem, aby se zlepšila "komunikace". Ale důsledně a v klidu trvat na svém původním požadavku. Noční bláznění byly noční děsy, kterými prý děti zpracovávají zážitky, nejen špatné, ale i ty hezké. Fungovalo jí rychle odnést do rozsvícené místnosti, co nejrychleji probrat. Vydrželo jí asi do tří let, i když ty zuřivé záchvaty odezněly dřív, v noci se to ještě vracelo. Dodnes je s ní ale špatná domluva, pokud je unavená. Přeji vám hodně trpělivosti a asi bych doporučila taky návštěvu odborníka. Dobré bylo, že já jsem se po návštěvě u psychologa začala v problému orientovat, sama jsem s jejím chováním postupně přestala mít problém a zklidnila se. Neříkám, že malá se pak vztekala méně,zkoušela to pořád,ale provedli jsme ji tím víc v klidu.