Ahoj holky,

mám moc hodnou tchýni.Bydlí ve stejné "vesnici" jako my - jen o pár ulic dál.Ještě není v důchodu, za rok půjde.A moc se těší.Je z malého hrozně poprděná.
Já vím, že jsem asi nevděčnice nevděčná, ona to nemyslí špatně, ona si to asi vůbec neuvědomuje a mě to ale prostě drásá čím dál víc. Mně už prostě vadí jen to, že se vidíme min. 4x do týdne. A jak se postupně začíná čím dál víc rozjíždět (je drzejší a drzejší?). Začalo to tím, že mi řekla, že ona jde za rok do důchodu,a jak se těší,že k nim bude malej chodit, jak tam bude po obědě spát a já můžu klidně chodit do práce. I kdybych nakrásně chtěla chodit do práce, tak už jen z tohohle důvodu prostě nechci- jen proto, že ona si to tak hezky naplánovala.(já vím, co by za to jiné daly) Takže ze mě bude hlouplnoucí matka doma hlavně z důvodu, že nechci, aby to bylo tak,jak si to ona představuje. Takhle to začalo. Minulý týden držím malého v náručí a jdu s ním ven na zahradu (máme pořád otevřený balkon) a ona najednou v těch balkonových dveřích, že si jde pro malýho. Na nic se neptala, prostě mi ho vzala z ruky, vyšla ven, dala do kočárku a odjela. Ani se nezeptala, jestli může. Teď o víkendu jsme tam byli opět na obědě (jako každý víkend - 2x) a když jsme u nich, tak ona je ta hlavní pro malýho (to samozřejmě beru- chce si ho užít, to zase nechci, že si ho nemůže ani pochovat, to ne!!!!). Ale chvíli jsem měla malého u stolu v náručí - na klíně a bavím se se švagrovou a tchyně mi ho bez jediného slova prostě najednou vzala. Já nevím, prostě mi to vadí. Kdyby to aspoň okomentovala, ale ona neřekla ani slovo. A já už na ní prostě začínám být děsně alergická. Min. týden ho neviděla 3 dny a už hned říkala, jak dlouho ho neviděla. Včera jsem byla s malý dlouho odpoledne ve městě, (a to jsem čekala, že ona bude zase k nám vidět malého). A pak mi večer volala, a mimochodem se ptala,jestli už jsem doma (takže tu musela být, když věděla, že jsme nebyla doma) a že přijde dnes. Mám sto chutí odjet pryč... Přijdu si hrozně, nosí mi často jídlo (protože skoro každý den vaří), ale bojím se, aby si mě tím nevykupovala (já si klidně něco uvařím)..
Jen podotýkám, že ona nemá dceru, manžel je jedniný syn... Mám ji ráda, ale bojím se, že mě to postupně zničí :-((
Co byste dělaly, jsem divná? díky Lída